Záměrně zpackaná architektonická soutěž na stavbu kostela?

Biskupství brněnské vypsalo k datu 14.2. 2012 architektonickou soutěž na návrh stavby církevního objektu Kostela bl. Marie Restituty v Brně-Lesné (soutěžní podmínky jsou zde). Tato soutěž se mohla stát jedinečnou, v českých poměrech nevídanou příležitostí jak pro církev, tak pro mnoho architektů. Kromě výtek, které by mohly směřovat k obsahu soutěžního zadání (biskupství evidentně neví, co chce), se objevuje i formální problém: příprava soutěže probíhala zjevně bez vědomí České komory architektů (ČKA). Komora neměla tušení o chystané soutěži a jednat začala až ve chvíli, kdy byla soutěž vyhlášena. Po zveřejnění soutěžních podmínek byla ČKA nucena prohlásit soutěž za neregulérní z důvodu porušení několika zásadních paragrafů Soutěžního řádu, viz stanovisko ČKA z data 16.2. 2012 zveřejněné ZDE. Pro všechny autorizované architekty to mj. znamená, že jejich případná účast v soutěži bude v rozporu s Profesním a etickým řádem ČKA. Na základě těchto skutečností komora vyzvala všechny své členy, aby se soutěže neúčastnili, protože by jim hrozil disciplinární postih.

Komora k tomu dodává: „Vyzýváme všechny, kteří mají zájem o účast v soutěži, aby apelovali na vypisovatele, aby dal soutěžní podmínky do souladu se Soutěžním řádem ČKA. V soutěžních podmínkách se objevují zásadní rozpory se Soutěžním řádem ČKA – není ustavena kompletní porota (neproběhla ustavující schůze, porota neodsouhlasila soutěžní podmínky), ceny a odměny jsou velmi nízké (vyhlašovatel může požádat Představenstvo ČKA o výjimku dle §7 odst. 3 SŘ ČKA). Soutěžní podmínky obsahují řadu dalších nepřesností.“

Vesměs se jedná o formální chyby, které je možné napravit pouhým doplněním či přeformulováním několika vět. Podívejme se ale na celou problematiku obšírněji. Protože se množí laické dotazy, jak to vlastně s tou Komorou je, proč by do toho měla kecat, vezměme to hezky od podlahy:

Co je to architektonická soutěž?

Architektonická soutěž je nejobjektivnější a nejtransparentnější způsob zadání zakázky na stavbu domu, územní studii, rekonstrukci, úpravu veřejného prostoru apod.
Není to způsob nový. Architektonické a urbanistické soutěže byly vyhlašovány dávno v minulosti, aniž k něčemu takovému nutil investory jakýkoliv předpis. U zrodu soutěží stáli mimořádně kultivovaní klienti, nespokojení s omezenými možnostmi osobních kontaktů a známostí a hledající nápady a náměty za horizontem úzkého okruhu jim známých architektů. S rozvojem demokratických forem správy státu se soutěžení stalo obecným principem, jak zadávat na základě co nejobjektivnějšího posouzení zakázku z veřejných prostředků. Z tohoto důvodu se prakticky nepřetržitě užívá architektonických soutěží pro řešení věcí veřejných po dobu téměř dvou století. Soutěže postupně pronikly i do soukromého sektoru a dnes jsou v něm paradoxně využívanější než v sektoru veřejném. Používají se obvykle při uskutečňování větších a nákladnějších záměrů, jejichž obtížnost řešení občas vyžaduje konat i více kol soutěží, během kterých představa a záměr postupně uzrávají. Lze však jimi řešit i úkoly naléhavé. Největší výhodou soutěží je vysoká kumulace nápadů a tvůrčích přístupů, z nichž je možné vybírat.
V současnosti je nejčastějším typem soutěž veřejná-anonymní, do které se může přihlásit každý (autorizovaný) architekt. Vítěze (budoucího zpracovatele návrhu) vybírá porota, jejíž většina je nezávislá na vyhlašovateli. Tím je zaručena nezávislost rozhodování. Tento způsob může využít každý potenciální zadavatel, především však zadavatelé veřejných zakázek, kteří tak nemusí využívat běžná obchodní výběrová řízení, kde se vybírá jen podle levnosti zpracování, rychlosti, referencí nebo velikosti pojištění dané firmy. Příprava soutěže je sice pracnější, zdlouhavější a finančně náročnější, ale na rozdíl od klasického výběrového řízení zaručuje výběr skutečné kvality, která odpovídá požadavkům klienta. Nehledě na to, že porota by měla chápat hodnocení soutěžních návrhů komplexně, a tedy přihlížet i k ekonomickým a trvale udržitelným aspektům architektury. I když může architektonická soutěž proces výběru a realizace návrhu prodražit, opravdová kvalita často zaručí lepší návratnost investice v rovině fyzické, provozní i morální životnosti stavby. Investice času a peněz do soutěže se vyplatí, protože výsledná stavba bude stát minimálně několik desítek, možná stovek let.
Smyslem a posláním soutěží je tedy především klientova snaha nalézt takového architekta, jehož profesní i lidský názor je svým výrazem klientovi nejbližší, dále snaha architektů poměřit svou profesní zdatnost a kvalitu s jinými kolegy za podmínek vzájemně srovnatelných a při posuzování nezávislými odborníky, a v neposlední řadě klientova snaha účelně a úspěšně zadat zakázku a tomu odpovídající snaha architektova zakázku získat.

Jakou roli zde hraje Česká komora architektů a její Soutěžní řád?

Česká komora architektů (ČKA) je samosprávním profesním sdružením a nese odpovědnost za profesionální, odborný a etický výkon profese architektů v ČR. Podle této právní úpravy provádí autorizace a sdružuje všechny autorizované architekty. Smyslem ČKA je služba profesi, architektům, jejich klientům a veřejnosti. ČKA brání jakémukoliv zbytečnému a nepodloženému omezování práv kohokoliv z účastníků trhu, prosazuje korektní poměry na trhu s architektonickými službami, usiluje prostřednictvím svých volených představitelů o legální a legitimní výkon všech funkcí jí svěřených. Demokratickou profesní samosprávu přitom vnímá jako významný atribut občanské společnosti i jako praktický nástroj ke správě profesí z oblasti tzv. svobodných či nezávislých povolání. Komora počátkem 90. let nahradila normalizační Svaz architektů a její obdobu je možné nalézt všude po světě.
V souladu s ustanovením §23 odst. 6 písm. s) ZvpAIT do působnosti Komory náleží „spolupracovat s vypisovateli soutěží a výběrových řízení, posuzovat soutěžní podmínky a bránit konání neregulérních soutěží a výběrových řízení“. Toto ustanovení vymezilo jedno ze základních poslání Komory, jímž je obnova architektonických soutěží postavených na demokratických zvyklostech a pravidlech srovnatelných s pravidly evropskými a světovými a obnova důvěry v soutěžení architektů a urbanistů, v jeho smysl a účelnost. Obnova důvěry v soutěžení souvisí s obnovou odpovědnosti za profesi, souvisí s obnovou profesního a právního vědomí společenství, s obnovou důvěry v pravidla obecně sdílená a akceptovaná, protože veřejně kontrolovatelná a kontrolovaná. Komora pak svou podporou regulérních soutěží a obranou před soutěžemi neregulérními utváří základní profesní i právní rámec individuální i obecné profesní odpovědnosti.
Jako u všech vysoce kvalifikovaných povolání mají i architekti svou samosprávu, která má z právního hlediska takřka stejné postavení jako např. Česká advokátní komora nebo Česká lékařská komora. Lékařskou atestaci nahrazuje v případě architektů autorizace, která opravňuje architekta k plnému výkonu svého povolání. Má to svou logiku. Těžko si asi představit architekta, který vám operuje slepé střevo, stejně jako si těžko představit lékaře, který zpracovává územní plán.
Zkušenosti naznačují, že státní správa sama o sobě není schopna zodpovědně a poučeně řídit profesi lépe než komory. Komora tedy není zájmovým spolkem nebo lobbistickou skupinou, ale orgánem veřejné správy, který má své nezastupitelné místo ve společnosti. Samozřejmě, že neexistuje ideální model – každý model se nemůže vymanit z obecného sociálního prostoru a je víceméně věrným obrazem společenství, ve kterém se nachází.

Kdo je to autorizovaný architekt?

Z hlediska odborné povahy výkonu vybraných činností ve výstavbě (což je projektová činnost a odborné provádění vedení stavby) je mohou vykonávat pouze takové osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního předpisu (Zákon č.360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů). Autorizace může být udělena pouze tomu, kdo má příslušné vysokoškolské vzdělání, odbornou praxi minimálně 3 roky a kdo vykoná autorizační zkoušky (což mimochodem není nic jednoduchého). Stavět dům nebo plánovat město je přece jen o něco složitější než jízda na kole. Charakter výkonu povolání má tedy vysokou míru osobní odpovědnosti a může ho vykonávat pouze „osoba s razítkem“. Pokud se na nějakém projektu podílí studenti, čerství absolventi vysokých škol architektury či jiné neautorizované osoby, musí vždy k výkonu povolání přizvat někoho s autorizací.

Soutěž sama sice nemusí být zaměřena jen na autorizované osoby (známe řadu ideových či studentských soutěží, které ČKA nemusí žádným způsobem korigovat), nicméně v případě soutěže na stavbu kostela ve farnosti Brno-Lesná má vyhlašovatel (Biskupství brněnské) evidentní zájem zadat vítězi soutěže projekční práce. A ty lze zadat pouze autorizovaným osobám vedeným v seznamu České komory architektů nebo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, jejichž řády vymezující projekční činnost jsou téměř totožné (to se navíc může týkat i zahraničních osob na základě součinnosti Komor, zejména mezi státy EU).

Zkušenost poslední doby napovídá, že nekvalitně vypsané soutěže s nejasnými pravidly budou stále více odrazovat, a že pouze kvalitně vypsané soutěže mohou naopak přivést k soutěžení přední, profesně a eticky kvalitní architekty, jejichž účast může být pozvánkou ostatním kolegům, neboť jejich přítomnost obvykle skýtá záruku, že budou důsledně dbána dohodnutá pravidla. Správně vypsaná soutěž je nezbytným předpokladem pro to, aby se účastníci soutěže mohli soustředit k původnímu účelu soutěže bez obav z pochybení a zpochybnění.
Komora není spolkem, ale orgánem veřejné správy, který nesestavil soutěžní řád „naschvál“ a „natruc“ investorům, nýbrž ve prospěch kvality výsledku a pro dosažení veřejného zájmu. ČKA shromáždila za dobu své existence řadu poznatků a zkušeností, které ukazují jak soutěžit. Soutěžní řád ČKA není žádnou místní originalitou, ale je plně kompatibilní s obdobnými řády ve vyspělých zemích. Tyto řády vycházejí z jednoho kořene a jsou univerzálně platné stejně jako např. dopravní předpisy. Ostatně sám zadavatel soutěže – katolická církev – zná sám nejlépe univerzalitu práva v různých společnostech a státech. Univerzálnost soutěžního řádu je dána povahou věci, mnohasetletým vývojem a soustavnou tradicí za posledních 160 let.
Soutěžní řád ČKA je tedy v zásadě dobrá věc a je dobré usilovat o jeho dodržování. Je koncipován tak, aby zaručil co nejvyšší účast soutěžících, a tím pádem umožnil v rámci reality co nejúčinnější a nejlépe vytěžitelné soutěže. Aby zaručil právní jistoty a férové prostředí pro všechny účastníky. Sečteno podtrženo: čím více soutěží proběhne podle regulí ČKA, tím více vznikne dobré architektury.

Proč Biskupství brněnské nespolupracovalo s ČKA při vyhlášení soutěže na návrh kostela bl. Marie Restituty v Brně-Lesné?

Kauza kolem soutěže na návrh brněnského kostela poukazuje především na dvě věci: ČKA namísto podpory a preventivní osvěty uplatňuje vůči vyhlašovateli spíše represivní chování, na druhé straně Biskupství brněnské neprojevilo jakýkoliv zájem o soutěži s ČKA komunikovat. Zdá se tedy, že začarovaný kruh se uzavírá…

Jenže ne tak docela. Dle dostupných informací je jasné, že Komora nemohla s biskupstvím na zadání soutěže spolupracovat, protože biskupství jí nedalo o připravované soutěži ani vědět. ČKA začala jednat až ve chvíli, kdy se o vyhlášení soutěže dozvěděla. Dva dny po vyhlášení soutěže jsem napsal emailovou výzvu na Biskupství brněnské, v níž jsem požadoval zjednání nápravy. Z následné telefonické odpovědi zástupkyně stavebního odboru biskupství jsem pochopil, že je jim úplně jedno, kolik architektů se soutěže zúčastní. Nehledě na to, že nepovažuji za křesťanské a morální, vědomě nabádat architekty k porušování Profesního a etického řádu ČKA, a tím je vystavovat disciplinárním postihům.
Mezi biskupstvím a Komorou architektů následně proběhla vcelku obsáhlá korespondence vyjasňující si vzájemné postoje. Z odpovědi vedoucího právního odboru Biskupství brněnského vyplývá, že se biskupství snaží s odvoláním na zákony, které s kauzou mají pramálo společného, vykroutit z odpovědnosti. Překvapí také poněkud dotčené vyjádření k záměně titulu „vikář“ a „generální vikář“. Kromě toho, že je tato poznámka naprosto malicherná, pouze demonstruje pocit nadřazenosti církve a její neochotu na svém postoji cokoliv měnit, ačkoliv je v závěru dopisu deklarován opak. Spolu s nadcházejícím majetkovým vyrovnáním s církvemi si Biskupství brněnské svým postojem přátele mezi širokou veřejností zřejmě nehledá.

A teď to podstatné. Z výše uvedeného je jasné, že kompetentní lidé na biskupství ví moc dobře, že jimi vypsaná soutěž je neregulérní. Spolupráce s ČKA byla odmítnuta zcela záměrně a soutěž je neregulérní účelově. Zakázka se zdá z právního hlediska nezadatelná.

Zatímco Komora je schopna jisté sebereflexe (o čemž svědčí korespondence mezi „starou a novou generací“ v představenstvu ČKA a také poslední odpověď z ČKA brněnskému biskupství), biskupství evidentně hodlá celou věc zamést pod koberec a neučinit žádný krok k nápravě. Dne 5. 3. 2012 se uskutečnila schůzka zástupců obou stran, kde bylo vysvětleno pochybení a sděleny návrhy na úpravu soutěžních podmínek. ČKA však prozatím nemá zprávu od vyhlašovatele, zda a jakým způsobem budou soutěžní podmínky upraveny. Komora je přitom dokonce připravena udělat ústupek v Soutěžním řádu a s ohledem na povahu financování soutěže v ní ponechat příliš nízké odměny (nutno přiznat, že požadavek na zachování obvyklého finančního objemu odměn je v tomto případě poněkud nevkusný – vyhlašovatel však může požádat Představenstvo ČKA o výjimku dle §7 odst. 3 SŘ ČKA).

Otázka tedy zní: proč a komu má nahrát úmyslná neregulérnost soutěže? O tom není třeba ani příliš fabulovat – vzhledem k jisté informaci, že minimálně jedna architektonická kancelář má již projekt kostela zpracován a jen čeká, až jí Biskupství brněnské vítězstvím v soutěži posvětí jeho realizaci. Princip je jednoduchý: Záměrně zpackanou soutěží se zbavíme kvalitní architektonické konkurence a zvýšíme tak pravděpodobnost, že vyhraje ten, komu je od začátku soutěž ušita na míru (a to třeba i přes nezávislost poroty. Ta však, kromě prozatimních tří jmen, jejichž erudici v žádném případě nezpochybňuji, ještě není ustanovena). ČKA přestupky proti Profesnímu a etickému řádu stejně příliš netrestá, a tak jste jako architekt, vzhledem k velké šanci na vítězství, ochoten risknout i případnou malinkou pokutu. Na realizaci stavby se vám tato investice totiž mnohonásobně vrátí.

A pokud je tato konspirace nepravdivá, nechť nás Biskupství brněnské přesvědčí o opaku a projeví snahu dát věci do pořádku.

FL

___________________________________________________

Akad. arch. Jan Sapák, 1.místopředseda ČKA: O SOUTĚŽÍCH
psáno pro Bulletin ČKA 1/2012

Ze soutěží se stala ideologie. Už to není nedorozumění. Je to mocenský boj. Názory na ně se stále více různí: nebo přesněji, vyhrocují se. Stává se to (nebo již je) odbornou politikou.
Na čem panuje shoda, je jen to, že soutěží o návrh (architektonických soutěží) je málo. Méně, než by mělo být. Málokdo je také spokojen s přístupem k veřejným zakázkám.
V této situaci by měl každý vyložit karty. Patřím k těm, kdo si myslí, že architektonických soutěží je málo a že je to správný nástroj, který má být – v podstatě jediný – použit na určité typy situací. Myslím si to nejen jako architekt. Velmi dobře vím, že v souhrnu (to neznamená vždy) vedly k nejlepším výsledkům. Myslím si to i jako občan a člověk, který pevně stojí za tím, že veřejné hodnoty jsou veřejnými hodnotami a nelze je rozdělovat neprůhledným způsobem. Vím také, že mě má mnoho lidí za blouda, ale přirozenou škálu hodnot zradit nemíním.
Soutěží je málo údajně proto, „… že … Komora nastavila komplikované podmínky…“ Dá se krok za krokem prokázat, že tomu tak není. „… Že jednání jsou toporná. Nemá dostatek empatie pro těžkou situaci vypisovatelů…“
Jenže opak je pravdou. Ničemu se nevěnuje větší pozornost než schůdnosti postupu vypisovatelů. Všechno ale má své meze. Soutěž je vždy výhodnější pro vypisovatele – berou více, než vydávají. Komora ale musí mít na paměti i soutěžící. Aby se všem zaručily rovné a férové podmínky, ale i samotný přístup a aby rozhodování bylo kompetentní. Strategie celého procesu není nic jiného než úsilí o rovnováhu všech zúčastněných a minimalizace sporů.
Komora je povinna zajistit rovné prostředí pro všech 3500 autorizovaných architektů, a nejenom pro ně – většina soutěží je alespoň zčásti přístupná i dalším. Férovost a odstraňování třecích míst, to je stálá snaha všech, kdo na soutěžích doposud pracovali. Chceme, aby se soutěžící, když se již tolik snažili, dočkali práva na kompetentní posouzení, aby se porota na svou práci soustředila, aby byla dopředu známa a převzala také již na samém počátku plnou odpovědnost za tento nelehký úkol. Když se dřou architekti na návrzích a nesou svou kůži na trh, musí obdobné úsilí projevit i porotci.
Chceme jen, aby se hrálo na dvě stejné branky, aby se hrálo na rovině a ne z kopce, aby rozhodčí byl nestranný, kompetentní a na věc se soustředil. To ostatní není soutěž, ale jen její atrapa. Žádná hra podle pravidel, jen čutání na plácku u lesa.
Žádná tvrzená nebo domnělá nepružnost podmínek není příčinou nízkého stavu. Podmínky platné u nás (skoro stejné) platí skoro všude. Není to český výmysl nebo naschvál. Je to koncentrovaná zkušenost viděná ve všech souvislostech.

Příspěvek byl publikován v rubrice architektura a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.