Na posledním Otevřeném think tanku architektů (OTTA) organizovaným ČKA na téma Architektura a společenské vědy mimo jiné zaznělo, že jedním z problémů dnešních architektů je nedostatečná znalost teorie a související literatury. Mnohdy jim prý chybí širší společenský základ a schopnost správně užívat jazyk, což nelze neustále omlouvat výlučností architektonické profese.
Otázka jazyka je klíčová. Jako architekti mluvíme s odborníky z jiných profesí o stejných věcech a přesto si vůbec nerozumíme. Když sociolog řekne slovo „funkce“, myslí tím zcela určitě něco jiného než urbanista vymezující se proti modernistické doktríně. Když architekt řekne slovo „krása“, myslí tím zcela jistě něco jiného než estetiku. Sociologie je velmi rychlý obor, ale hmota je relativně stálá. Větší dům stavíte deset let a mezitím stihnete mít tři děti, třikrát změnit práci nebo bydliště.
Architektura jako normativní obor není popisem minulého nebo současného stavu, ale sama vytváří budoucnost. Nemusíme chodit k Heideggerovi či Daliboru Veselému, abychom věděli, že architektura se nereprezentuje textem a její významy se nevyjadřují pomocí slova. Všem čtenářům doporučuji shlédnout videokanál What is architecture na Vimeu [1], kde mimo jiných hovoří známý nizozemský architekt Kees Christiaanse o tom, že architektura je přepisem záměru do materiální formy.
Praktikujícímu architektovi při snaze uchopit komplexitu svého oboru nezbývá kapacita na to naučit se dobře psát nebo si aspoň dát na textech záležet. Vše podstatné sděluje skrze samotný návrh. Naopak humanitní obory daleko lépe naučí literárnímu projevu. Přesto se domnívám, že základním předpokladem například k výkonu redakční práce našeho časopisu je architektonické vzdělání. Jak ale chtít po architektech kvalitní texty, když většině dnešních studentů dělá problém dát dohromady smysluplnou autorskou zprávu? V absolventských pracích na vysoké škole se běžně setkávám s neschopností formulovat vlastní myšlenku anebo s pojmy jako „archytektůra“, „materyál“, „gotyka“ či „válenná klemba“ (ne, to skutečně není vtip, to je reálná zkušenost).
V kontextu výše uvedeného se zvolené téma kritiky architektury jeví přinejmenším jako odvážné. Nechci paušalizovat, jistě existuje řada lidí schopných napsat dobré texty o architektuře. Proč ale nejsou více slyšet ve veřejném prostoru? V masových médiích je aspoň trochu slyšet Adama Gebriana, Zdeňka Lukeše, občas Davida Vávru. Jenže to je dost málo. Kam se poděli všichni studovaní kunsthistorici a teoretici, kteří se na škole učili o architektuře psát?
Otázkou je, jestli absenci debaty o architektuře v médiích zapříčinil nedostatek lidí schopných architekturu prezentovat nebo zánik platformy, kde by tito lidé dostávali prostor. V poslední době se sice objevila početná skupina různých rubrik o bydlení nebo „lifestylových“ či „realitních“ magazínů, v nichž se ale o architektuře de facto nic nedozvíte.
Obecné klišé zní, že architekti nečtou a jen si prohlížejí obrázky. Pokud jste architekt a dočetl jste tento text až sem, možná to nebude tak hrozné. Uvádím tímto novou mini-rubriku klasického sloupku, komentáře k aktuálnímu dění v oboru. Náznakem podobné rubriky byly již texty zveřejněné v minulých dvou číslech komentující situaci v Praze po odvolání ředitele IPR Petra Hlaváčka. Stručnými sloupky chceme pravidelně reagovat na palčivé problémy, krátkodobá i dlouhodobá témata, která v současnosti rezonují architekturou a souvisejícími obory. Příštím „sloupkařem“ můžete být i vy. Stačí nám zaslat smysluplný a úderný text o rozsahu přibližně 3500 znaků.
[1] www.vimeo.com/whatisarchitecture
Psáno pro časopis ERA21 #01/2017