Odpočatý se probouzím, políbím manželku, čistím si zuby a snídám – aspoň některé rituály zůstávají neměnné. I když mi za pár dní bude sto let, mám díky dostupné stomatologické péči stále svoje zuby. Není se čemu divit, průměrná délka života roste geometrickou řadou. Základem jsou kvalitní potraviny, zdravé životní prostředí, vyspělá medicína a genetické inženýrství.

Z Prahy dnes přijedou bývalí kolegové, vlakem VRT tu budou za půl hodinky. Ačkoli o tom kdysi byly dohady, nádraží nakonec zůstalo v centru města. A ukázalo se to jako správné rozhodnutí. Půjdeme navštívit přátele v redakci ERA21, která dnes slaví 84 let od svého založení. Pozváni byli všichni, kdo se na obsahu časopisu kdy podíleli. Vyprávím-li o skromných podmínkách, v nichž ERA21 vznikala za mého působení, nikdo mi nevěří. Dnes jde o nejčtenější oborový časopis, a nedávno se dokonce stal povinnou četbou na školách. Učitelé pochopili, že architektonické vzdělávání středoškoláků přispívá ke kultivaci našeho prostředí. A pak že tištěná média nemají budoucnost!
Provádím kolegy městem, kde se přirozeně mísí všechny historické vrstvy architektury. Intenzivní zástavba vychází ze srozumitelného masterplánu, který jednoznačně definuje hranici mezi sídlem a krajinou. Kancelář architekta města, fungující kontinuálně 68 let a vedená respektovaným odborníkem, má dostatečné pravomoci a ví naprosto přesně, co chce. Architektonická soutěž se postupně stala nejvyužívanějším způsobem zadávání zakázek a osvícená politická reprezentace ji umí uplatňovat.
Právě nám dal přednost ojedinělý elektromobil – jaký blázen tu ještě dnes jezdí autem? Ideální způsob pohybu po městě je pěšky, vše má logické návaznosti a zcela zmizel smog vzduchový, vizuální i akustický.
Dvoustého výročí republiky v roce 2118 se už sice nedožiju, ale moje děti snad ano. Vždyť jim ještě není ani sedmdesát a užívají si nejlepší léta svého produktivního života…
… vtom zvoní budík. Zdál se mi krásný sen, ale bohužel musím po pouhých dvou hodinách spánku zase vstávat. Zuby si nečistím, neb žádné nemám, a nesnídám, neb není co snídat. I kdybych zuby měl, nejsou zubaři. Na zubní pastu má monopol jediná firma, která lidem chrup účelově kazí, aby se na následné léčbě napakovala zdravotnická organizace patřící stejnému koncernu.
Neznám nikoho tak starého jako já – kdysi jsem snad četl o jednom stoletém architektovi, ale v době cenzurovaného internetu a fake news se ani nedá zjistit, zda ten člověk skutečně existoval. A sám nechápu, jak jsem se mohl v prostředí s kontaminovanou vodou a potravinami dožít tak vysokého věku. Genetické inženýrství je místo k léčbě zneužíváno výhradně k produkci lidských mutantů, kteří představují levnou pracovní sílu pro naši oligarchii.
Cítím se sám. Období před zánikem našeho časopisu si vybavuji jen matně. Byl zakázán poté, co se ho v roce 2028 pokusil koupit koncern našeho prezidenta, ale vydavatelství na jeho podmínky nepřistoupilo. Stejně to nikdo nečetl.
Odjíždím do práce. Míjím obrovská prázdná parkoviště a zarostlé montované haly, tzv. město duchů. Tam, kde kdysi stávalo náměstí s barokními domy a podloubím, je dnes kamenolom. Na bráně s ostnatým drátem čtu nápis: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ Kde jsem to už viděl?
Teď, po třetí světové válce, už je stejně všechno jedno. V posledních zprávách jsem se dozvěděl, že na celé planetě žije už jenom milion lidí. Od té doby nemám žádnou další informaci o tom, co se děje mimo hranice našeho teritoria.
Oslavy 200 let Československa už nejspíš ani neproběhnou. Rozklad tradičních hodnot a genetická degradace způsobily, že se už několik let na světě nenarodilo ani jedno dítě. Nejenže tu za 34 let nebudou žádní Češi, ale nejspíš tu nebude ani lidstvo samotné.
… zpocený jsem se opět probudil. Přemýšlím, který z předchozích dvou snů bych si vybral. Nejspíš ani jeden. Chcete-li rozesmát Boha, řekněte mu o svých plánech a představách o budoucnosti.

Psáno pro speciální vydání časopisu ERA21 u příležitosti oslav 100 let československé architektury (ÉRA 1918-2018), 12. 10. 2018.