Více než před měsícem, když jsem se chystal z Londýna na dovolenou, přišel do mého bytu v Battersea jeden můj přítel a zastihl mě, jak balím kufry. „Vypadá to, že odjíždíš na cesty,“ řekl. „Kampak máš namířeno?“ S řemenem mezi zuby jsem odvětil: „Do Battersea.“ „Jestli to má být vtip,“ řekl, „tak jsem ho nepochopil.“ „Jedu do Battersea,“ opakoval jsem, „do Battersea přes Paříž, Belfort, Heidelberg a Frankfurt. To, co jsem řekl, nebyl vtip. Byla to docela prostá pravda.

Projedu celý svět, abych znova objevil Battersea. Někde v mořích zapadajícího či vycházejícího slunce, někde na nejzazším souostroví zeměkoule je malý ostrov, který chci najít: ostrov s nízkými zelenými kopci a velkými bílými útesy. Cestovatelé mu prý říkají Anglie (skotští cestovatelé mu prý říkají Británie) a povídá se, že prý někde v srdci té země je krásné místo, které se jmenuje Battersea.“ „Přece ti nemusím vysvětlovat,“ řekl můj přítel a zatvářil se vědecky, jako by chtěl něco porovnávat, „že Battersea je tady?“ „Je to úplně zbytečné,“ odpověděl jsem, a z mého hlediska to není pravda. Já tu Battersea nevidím. Ani Londýn, ani Anglii. A taky nevidím tamty dveře. Nevidím tuhle židli: protože mi oči zastřel mrak ospalosti a zvyku. Jediný způsob, jak prohlédnout, je odjet někam jinam; a to je pravý důvod cestování a pravá radost z dovolené.

Nebo si myslíš, že jedu do Francie proto, abych viděl Francii? Myslíš, že jedu do Německa, abych viděl Německo? Bude se mi tam líbit, ale není to to, co hledám. Hledám Battersea.

Důvodem cestování není navštěvovat cizí země; důvodem je to, abychom nakonec vstoupili do vlastní země jako do cizí…“

Gilbert Keith Chesterton
Úryvek z knihy Ohromné maličkosti. Academia, Praha 2000.