Smysluplnost či zbytečnost nově zřízené Rady architektů města Liberec už byla probírána z mnoha úhlů pohledu, zazněly různé názory a argumenty pro i proti. Pojďme s některými názory polemizovat a rozšířit celou problematiku ještě o několik poznámek.

Význam Rady architektů v Liberci bude jistě možné posuzovat až postupem času, podle jejích doporučení a podle toho, jak s těmito doporučeními naloží představitelé města. Mezi architekty však převládá názor, že práce Rady architektů nebude generovat absolutně žádný vliv na tvář města, stejně jako jej dosud negenerovala práce dvou architektů, kteří jsou na magistrátu již několik let zaměstnáni.

K erudici jednotlivých členů Rady architektů se vyjadřovat nebudu: jsou mezi nimi lidé různých odborných i morálních kvalit. Některé z nich neznám, někoho si vážím a někoho už naopak moc ne. Zvláštní byl však samotný proces jejich výběru. Dosud nejsou známa kritéria, podle jakých byli členové rady vybíráni. Není známo, kde kandidáti veřejně prezentovali své představy o urbanistickém rozvoji Liberce. Členové Rady architektů budou výboru pro územní plánování představeni teprve poté, co byli zvoleni některými jeho členy ve výběrové komisi.

(K tomuto bodu jsem dodatečně obdržel následující informace od náměstka primátorky Ing. Rutkovského: Od zájemců byl požadován životopis, s údaji o dosavadních zaměstnáních a o odborných znalostech a dovednostech. Též jejich představa o přínosu při práci v radě architektů a představa o vývoji a rozvoji města Liberec. Součástí výběru členů rady byl kromě posouzení písemných podkladů též osobní pohovor uchazeče s výběrovou komisí. Při osobním pohovoru bylo architektům doporučeno sdělit: představu o přínosu při práci v radě, základní údaje o profesním životopisu, byla nabídnuta možnost promítnout portfolio prací a realizací, názor na město Liberec,možnost jeho rozvoje a řešení problémů. Členové rady byli vybráni na základě hodnocení členů výběrové komise.)

Nelze nechat bez povšimnutí zvláštní postup radnice, která nejdříve v listopadu vypsala výběrové řízení na vedoucího oddělení urbanismu a architektury na odboru hlavního architekta. Po veřejných diskuzích nad tématem městského architekta a proklamované snaze radnice najít co nejúčinnější řešení by člověk čekal, že představitelé města už budou mít jasno v tom, co chtějí. Všechny podněty z předchozích diskuzí se však kamsi vytratily a ve výběrovém řízení se nehledal architekt – konceptor, ale vedoucí úředník s praxí ve veřejné správě, a to navíc za směšných finančních podmínek. Od některých kandidátů vím, že během výběrového řízení se jich také nikdo neptal na vizi urbanistického rozvoje, naopak zásadním požadavkem byla znalost systému GIS a podobné podřadné znalosti kancelářského charakteru. Každému musí být jasné, že velké množství operativní práce ztěžuje práci koncepční.

Nakonec se slib daný voličům vyřešil šalamounsky: jeden úřednický odbor byl přejmenován na Odbor hlavního architekta, osazenstvo se nezměnilo, žádné nové pravomoce nepřibyly. Zachoval se status quo, jen byla navíc vytvořena skupina pěti lidí, kteří se jednou za čas sejdou k diskuzi nad stavem města. Zcela na místě byla výzva Ing. arch. Vlastislava Kauta, aby radnice alespoň neklamala názvem. Z logiky věci musí být každému jasné, že odbor hlavního architekta bez hlavního architekta je přece nesmyslný.

Je pravda, že nemá funkce městského architekta podporu v legislativě?

Postavení městského architekta skutečně není v současné době upraveno žádným právním předpisem s celostátní působností. Město má však možnost na základě zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, pověřit městského architekta výkonem funkce v různém rozsahu. Je možné, že město vymezí jeho působnost vnitřní směrnicí, která stanoví kompetence a právní postavení městského architekta v rozsahu dle uvážení města. Jeho funkce může mít povahu poradní, kdy může být pověřen jednáním jménem města jako účastník, resp. dotčený orgán v řízení. Je ovšem také možné, že ho město pověří výkonem funkce stavebního úřadu a v takovém případě pak architekt vykonává činnost rozhodovací. Jinými slovy: legislativní oporu pro odbor hlavního architekta vytváří samo město, stačí k tomu vytvořit smysluplnou koncepci.

Argument, že stavební úřady formují podobu města výrazněji než politická reprezentace či odborný útvar, neobstojí. A pokud ano, není v systému něco v pořádku. Stavební úřad je složka státní správy, která by měla jednotlivé stavební záměry posuzovat pouze z hlediska jejich zákonnosti, nikoliv z hlediska urbanistických či architektonických kvalit. Úředník má představovat výkonnou moc, ovšem nemá suplovat odborné rozhodování.

Náplň činnosti hlavního architekta

Kvalifikovaný a dobře definovaný útvar hlavního architekta by přitom mohl plnit různé funkce. Existuje celá řada nástrojů, jimiž lze ovlivnit podobu města. Především se jedná o regulativy v územně plánovací dokumentaci – pořizování regulačních plánů a územních studií nejen na architektonicky hodnotné lokality (regulační plán stanoví podmínky pro využití území, pro umístění a prostorové uspořádání staveb). Jistě si lze představit celou další škálu kompetencí: iniciování, podpora a pomoc při organizaci architektonických soutěží jakožto nejtransparentnějšího a nejobjektivnějšího způsobu, jak dosáhnout nejvyšší možné kvality architektury (více o smyslu arch. soutěží píšu zase jinde). Soukromé investory by pak měl k pořádání soutěží maximálně povzbuzovat a být odborným (a dost možná i povinným) konzultantem, o jehož rady budou investoři stát. Městský architekt se může dále podílet na pořádání výstav a vzdělávacích seminářů, vydávání různých stanovisek a doporučení, náplní jeho práce může být konzultační, propagační, publikační a osvětová činnost. Hlavní architekt může spolupracovat s univerzitou, s kulturními institucemi, do útvaru může být zařazena i památková péče. Útvar hlavního architekta může dokonce být pořizovatelem i zpracovatelem územního plánu. Minimálně může při tvorbě územního plánu spolupracovat a hlavně po zpracování jeho návrhu dbát na to, aby byl územní plán dodržován.

V jednom novinovém článku vyznělo poněkud nepřesně mé vyjádření, že vzhledem k hotovému konceptu územního plánu je na zřízení útvaru hlavního architekta pozdě. Není to pravda, pozdě není nikdy. Územní plán je pouhé právní instrumentárium představující funkční plošné schéma, které nevypovídá takřka nic o charakteru prostředí, o prostorové podobě území. A právě městský architekt může zásadním způsobem tuto podobu ovlivnit (zejména díky výše zmíněné možnosti regulativů v územně plánovací dokumentaci). Může být instancí, která územní plán interpretuje a konkretizuje ho do existenciálního prostoru.

Městský architekt může také ovlivňovat podobu veřejných prostranství (a nebýt tak jen úředníkem, ale i tvůrcem). Naopak by bylo vhodné, aby nemohl ve městě projektovat domy. Tam je totiž zakopaný jasný střet zájmů, i kdyby to architekt dělal pro soukromého investora. V Liberci se o tom budeme moci přesvědčit např. u projektu Centra historie kolejových vozidel v areálu bývalého výstaviště (arch. Kousal), u často diskutovaného domu ve Svojsíkově ulici (arch. Duda) nebo u projektu přestavby městských lázní pro potřeby Oblastní galerie (arch. Buček). Ne nadarmo kdosi v diskuzi na Facebooku poznamenal: „Co ta rada architektů bude dělat? Konzultovat si vzájemně své projekty?“.

Aby nedocházelo k nežádoucímu střetu zájmů, existuje opět celá řada opatření: např. pozastavení autorizace nebo zákaz projektování na území města. K takovým řešením lze však přistoupit jen v krajním případě. Především by to znamenalo požadavek na náležité platové ohodnocení kvalifikované práce městského architekta, aby ho práce pro město zaměstnávala na plný úvazek a on přitom nevydělával méně, než při standardní architektonické činnosti.

Městský architekt jako demiurgos

Ideální model funkce hlavního architekta samozřejmě neexistuje. Žádné, byť sebelepší uspořádání a organizační zajištění funkce městského architekta, nezaručí kladný výsledek – všechno je především v lidech a jejich přístupu k věci. Výše bylo popsáno, že město disponuje širokou škálou možností, jak definovat náplň jeho činnosti. Všechny vyjmenované činnosti však mají jednoho společného jmenovatele: dlouhodobou a koncepční práci s náležitým odborným zázemím a jasně definovanými kompetencemi. Městský architekt by měl pracovat po vzoru řeckého demiurga – hybatele. Ideální vize řecké démiurgos (od démos – lid a ergon – dílo) původně znamenalo jak řemeslníka, tak také umělce – člověka, který veřejně vystupuje a vykonává veřejnou službu. Je to ten, kdo vše uvádí do pohybu, aniž se sám pohybuje. Je to člověk s náležitou autoritou a dostatkem času věnovat se svému poslání. V dnešní době tomu musí automaticky odpovídat i finanční ohodnocení. Městský architekt je vysoce kvalifikovaná a zodpovědná funkce, kterou nelze vykonávat za výši platu úředníka ve státní správě. V libereckém případě, kdy má každý člen Rady architektů dostávat 1000 Kč měsíčně, by snad bylo lepší, kdyby se jednalo o čestnou funkci vykonávanou zdarma a případně placenou na základě konkrétního úkolu (posudek, zpráva, komentář…). Samotné zřízení Rady architektů ještě nemusí být špatným krokem. Lepší variantou by však bylo vytvořit funkci hlavního architekta zaštítěnou oním demiurgem – vysoce kvalifikovanou autoritou, která si pro konzultaci může již vytvořit nezávislou radu architektů podle potřeby.

Shrnuto podtrženo

Městský architekt jistě není samospásná funkce – základem je, aby obecní představitelé měli zájem o rozvoj města v souladu s urbanistickými pravidly. Obec má povinnost uchovat urbanistické a architektonické hodnoty, definovat vizi a hodnoty, které je třeba chránit. Takovou činnost si lze jen těžko představit bez koncepčně, systematicky a dlouhodobě pracujícího útvaru městského architekta. Nejdříve by ale museli politici vědět, k čemu jsou dobré regulační plány či územní studie, co jsou to architektonické soutěže, jaký je rozdíl mezi urbanismem a územním plánováním. I to by mohla být jedna z úloh městského architekta – vzdělávat politickou reprezentaci a přesvědčovat volené orgány o tom, co je pro město z pohledu urbanismu nejlepší. Politici by však museli mít vůli vytvořit si dobrovolně opozici ke svým názorům či osobním zájmům.

Jak vidno, městu v současnosti model koncepčně pracujícího útvaru nevyhovuje. Nehledal se demiurgos, nýbrž loajální úředník. Z Rady architektů se stává levný nástroj, který bude legitimizovat požadavky politiků a developerů. A takový orgán má jen malou naději na přežití více volebních období, což je samozřejmě z pohledu soustavné koncepční práce špatně.

Možná můžeme být nakonec rádi, že alespoň něco vzniklo. Otázka však zní, zda není lepší dělat správné smysluplné věci, než se vyčerpávat zdánlivě správnými věcmi beze smyslu.

Článek byl publikován 17.4. 2012 na www.liberec-reichenberg.net