CZ|AT Česko-rakouské fórum architektury 2013
Středoevropská metropole ve 21. století

Listopadová konference Středoevropská metropole ve 21. století byla hlavním bodem programu Česko-rakouského fóra architektury 2013. Odborníci na územní a strategické plánování z Prahy a z Vídně diskutovali o výzvách současného středoevropského města. V úvodu vystoupila Maria Vassilakou, místostarostka Vídně odpovědná za její rozvoj. Ve svém příspěvku popsala deset tezí, které v posledních letech určují směřování rakouské metropole. Mezi desaterem pravidel úspěšného města nesmí chybět důraz na kompaktní a koncentrovaný rozvoj, podporu hromadné dopravy, atraktivitu veřejného prostoru a pěší prostupnost města. Zásadní vliv na debatu o budoucí podobě města má odvaha politické reprezentace prosazovat i méně populární rozhodnutí a ochota reflektovat názory veřejnosti. Ve Vídni mají participativní procesy při navrhování města velkou tradici, přesto však i místostarostka přiznala, že jde o dlouhodobý a komplikovaný proces.

V paměti mi utkvěly minimálně dvě situace, na jejichž příkladu lze demonstrovat propastný rozdíl mezi kulturou plánování v Rakousku a v Česku. Pražský primátor Hudeček sice všechny hosty na úvod přivítal, ale avizované panelové diskuze na téma „Správa města z pohledu městské politiky“ se již nezúčastnil kvůli řešení aktuálních problémů s dostavbou tunelu Blanka. První diskuzní panel se odehrával značně improvizovaně, kdy se polovina panelistů omluvila a jejich náhradníci přicházeli až v průběhu diskuze. Druhá situace vyplynula během diskuze na téma „Územní a regulační plán“, kdy dotaz z publika zaměřený na vstup podvodníků a spekulantů s pozemky do procesu plánování zůstal i po doplňujícím vysvětlení nepochopen vedoucím oddělení Rozvoje města a regionu Vídně Kurtem Mittringerem. Míra nepochopení dotazu sama o sobě odpovídala míře rozdílu mezi českým a rakouským stavem společnosti, politiky a kultury. Z konference tak lze odvodit očekávaný závěr, že od Vídně se má Praha ještě mnoho co učit. To koneckonců potvrdil ve své prezentaci i architekt Roman Koucký, odpovědný za zpracování tzv. Metropolitního plánu pro Prahu. Na příkladu nevhodně umístěné informační tabule u nového Trojského mostu ukázal, jak snadno se věci v Česku vymknou kontrole. Celý program fóra završila přednáška vídeňského ateliéru Querkraft, kterou provázel architekt Markus Vogl. Ten nemluvil ani tak moc o architektuře jako o životě. Ústředním mottem přístupu k navrhování tohoto ateliéru je totiž „bytí člověkem“. Osvěžující a pokorná přednáška představila základní myšlenky i pracovní proces celého tvůrčího týmu architektů a přinesla řadu nápaditých myšlenek a konceptů, včetně projektu Muzea Liaunig v Neuhausu, které se již čtyři roky po realizaci dostalo pod památkovou ochranu. Tak rychlá objektivizace památky je u nás něco nemyslitelného.
Přesto mají Praha a Vídeň už z období rakousko-uherské monarchie společný legislativní i kulturní rámec, a tak se dialog zástupců obou měst ukázal jako užitečný, inspirativní a velmi potřebný.

Psáno pro časopis ERA21 #01/2014 Hmota a čas