Rozhovor Filipa Landy s Janem Machátem

Multimediální studio VISUALOVE založili Jan Machát a Michal Okleštěk ještě při studiu architektury na Fakultě stavební VUT v Brně. Studio propojuje různé obory a jeho záběr sahá od světelného designu, scénografie přes architekturu, videomapping až po multimediální instalace. S Janem Machátem jsme hovořili o fascinaci světlem, o podstatě práce jeho studia a o tom, jaký přínos má pro oba tvůrce architektonické vzdělání.

Vy i váš kolega Michal Okleštěk jste oba vystudovali architekturu. Jak jste se dostali ke specializaci na světelný design? Jaká byla vaše první realizace v této disciplíně?
Mě osobně světlo fascinuje už od dětství, jako malý kluk jsem si dělal ohýnky a rád jsem spal v místnosti s rozsvícenou lampičkou, protože jsem se bál tmy. V roce 2011, kdy jsem ještě studoval architekturu, jsem v rámci prvního ročníku olomouckého festivalu VZÁŘÍ absolvoval workshop videomappingu. Propojení světelné projekce a architektury mě hodně zaujalo. U příležitosti tohoto festivalu se také konala odborná konference Světlo pro naše města, na níž vystoupil Roger Narboni, jeden z nejznámějších světelných designérů na celém světě. Ukazoval světelné plány, které vytvořil například pro Paříž a další města. Později jsem se v Brně zúčastnil workshopu VJingu,¹ kde jsem se naučil tvorbu animací k hudbě. Můj spolužák Michal Okleštěk se o podobné věci také zajímá, takže jsme začali spolupracovat a vytvořili jsme společně scénografii pro akci Elektra v brněnském klubu Fléda: pomocí projektorů jsme promítali videomapping na lampiony – papírové koule, které jsme sehnali v řetězci IKEA. Světla do těchto dekorací jsme si sami spájeli. V té době to pro nás byl koníček, který nás hodně bavil. Přes den jsme studovali architekturu a po večerech a nocích jsme začali vytvářet podobné akce. V roce 2013 jsme měli možnost realizovat svůj první větší projekt, kdy jsme navrhli hlavní stage pro festival Mácháč. Konstrukce stage stála přímo na hladině Máchova jezera a my jsme pro ni použili lešenářskou síť, kterou jsme proměnlivě podsvítili a zároveň na ni promítali videomappingové sekvence.

Jak jste se k této realizaci dostali?
Na předchozím ročníku festivalu Mácháč jsem vystoupil jako VJ a všiml jsem si, že stage nevypadá moc dobře. Zdálo se mi, že je to pro tak obrovský festival škoda. Po skončení akce jsem provedl rešerše, jak obvykle vypadá stage na různých festivalech po celém světě, a společně s Michalem jsme vytvořili návrh pro příští ročník Mácháče. Přišli jsme s ním za pořadatelem a tomu se náš návrh líbil. Realizaci už nic nebránilo. V té době jsme také vymysleli název studia VISUALOVE – jak je zjevné, jedná se o hru se slovy Vizuálové nebo Visual Love. Vytvořili jsme si vlastní grafickou identitu, vytiskli vizitky a tak vzniklo naše studio.

V první odpovědi jste zmínil jméno Rogera Narboniho a jeho světelné plány pro světová města. Co si můžeme představit pod pojmem světelný plán? Tuším, že v Česku se jedná o téměř neznámou oblast.²
Ano, nevybavuji si, že by v nějakém českém městě něco takového existovalo. Světelný plán má zpravidla několik částí a v zásadě definuje principy, jak pracovat se světlem v urbanistickém měřítku. Může například popsat klíčové památky, dominanty nebo orientační body ve městě, které je vhodné nasvětlit. Může stanovit, jak přistupovat k osvětlení veřejných prostranství – ulic, náměstí nebo parků –, jak přispět k bezpečnějšímu pohybu a lepší orientaci lidí. Což lze řešit například nastavením správných parametrů svítidel. Dnes už není problém navrhnout řiditelná svítidla, která utlumí intenzitu záření v době, kdy se v daném místě nikdo nepohybuje. Světelný plán nastavuje kritéria, aby byly použity správné technologie, teplota chromatičnosti, aby se zbytečně nesvítilo tam, kam se svítit nemá.

Čím dál častěji se hovoří o negativních dopadech modrého světla na lidské zdraví, o škodlivosti světelného smogu a umělého světla vůči přirozeným biorytmům fauny a flóry. Jak s tím pracovat? A měli by architekti spolupracovat s dalšími specialisty?
Architekti by určitě měli spolupracovat s lidmi, kteří světlu rozumějí. V Česku se ale rozvinul určitý nešvar, kdy jsou architekti v područí specialistů firem, které samy osvětlení distribuují nebo vyrábějí a mají tendence prosazovat výhradně své produkty. Téměř zde neexistují nezávislí světelní designéři, kteří by s danými technologiemi uměli pracovat. Protože nejsou architekti v práci se světlem systematicky vzděláváni, nedokážou pak posoudit, zda je jejich návrh z hlediska osvětlení správný. Přitom světlo je jeden ze základních materiálů v architektuře.

Právě vzdělávání architektů v práci se světlem byste se chtěl mimo jiné věnovat. Na podobné téma jste zpracoval i disertační práci. Čím přesně jste se ve svém výzkumu zabýval?
Jsem absolventem Fakulty stavební VUT v Brně, kde jsem se rozhodl pokračovat v doktorandském studiu s cílem přetavit své znalosti do předmětu pro architekty. V disertační práci se zabývám principy a způsoby, jakými lze nasvítit exteriér budov, v teoretické části se věnuji simulaci architekturálního osvětlení pomocí videoprojekce.

A jak tedy obor světelného designu pro architekty prosadit na akademické půdě?
Světelný design jako svébytná disciplína se u nás vyučuje pouze na Divadelní fakultě JAMU v Brně. Tento magisterský obor má ovšem jenom pár studentů a primárně se zaměřuje na scénografii a možnosti osvětlení divadelní scény a živých akcí. Na Fakultě architektury ČVUT v Praze se snaží téma světla v architektuře otevírat svým studentům profesor Vladimír Soukenka. A to je asi tak vše, co si vybavuji. Problém je, že světlem se lze jen velmi těžko zabývat v teoretické rovině. I mě stále ještě dokáže překvapit – někdy se zkrátka chová úplně jinak, než jak si představuji. Různé materiály mají různou světelnou odrazivost nebo absorpci záření a člověk se nejvíc naučí praxí. Na druhou stranu se v akademické rovině můžeme inspirovat třeba ve Švédsku, kde se na školách architektury světelný design běžně vyučuje. Zájem Švédů o světlo je logický, protože na severu země mají polovinu roku tmu. Byl jsem tam před lety na jedné konferenci, kde jsem viděl možnosti řízení intenzity světla v parku pomocí pohybových čidel – dávno předtím, než se v Česku začaly vůbec řešit dopady modrého světla apod.

Jakožto členové studia VISUALOVE se označujete za multimediální architekty. Do jakých oborů vaše práce přesahuje? A jak probíhá spolupráce s dalšími kreativci?
Každý z projektů, na nichž pracujeme, je jedinečný a na každý je potřeba jiný specialista. Jednotlivé úlohy se nedají zaškatulkovat. Ve většině případů s Michalem fungujeme jako architekti a zároveň jako takoví režiséři, kteří navrhují, jak má daná věc vypadat a co má umět. Spolupracujeme s různými profesemi – ať už to jsou videotvůrci, audiotvůrci nebo osvětlovači, kteří pro nás osvětlovací systém naprogramují. V současné době máme pět stálých spolupracovníků a širokou síť dalších externistů. Sdělíme jim svou představu a pak společně ladíme projekt až do zdárného konce. Když je příležitost, přizveme ke spolupráci lidi z brněnského kreativního hubu Kumst, kde máme kancelář. V Kumstu sídlí grafici, fotografové, videotvůrci nebo módní návrháři a ti všichni se nám občas hodí do týmu. Máme také kolegu, který řeší produkci celé akce a převádí celkovou vizi do technických výkresů. Občas řešíme i statiku – co si můžeme dovolit zavěsit na jaké konstrukce. U audiovizuálních expozic řešíme stavební část jako kotvení, elektřinu, řízení světel a zvuku.

Máte za sebou už velkou řadu zajímavých projektů. Jak to všechno stíháte?
Někdy se sám divím, kolik projektů už se nám podařilo realizovat. Ale je to také tím, že zatímco v běžné architektonické kanceláři trvají jednotlivé projekty roky, my je stihneme realizovat v řádu měsíců nebo týdnů. Na svoje realizace nepotřebujeme stavební povolení, procesy jsou mnohem jednodušší a rychlejší. Když jsme například v roce 2020 vyhráli soutěž na podobu multimediálního objektu vánoční hvězdy pro Brno, měli jsme na realizaci celé akce čtrnáct dní. A to bylo navíc v době covidové pandemie.

V dalším roce jste se zúčastnili designérské soutěže o návrh světelných girland pro Brno a opět jste zvítězili. Můžete objasnit koncept této realizace?
Hlavní ideou soutěže bylo navázat na slavnou historii brněnských girland, které vznikly u příležitosti prvního Strojírenského veletrhu v roce 1959. Původně se jednalo o žárovkové dekorace v ulicích Brna. Ve svém návrhu jsme vycházeli z vizuální identity města a jeho loga, které je tvořeno jednoduchými vertikálními linkami. My jsme je poskládali do různých sestav za použití současné technologie. Jedná se o trubice s digitálními LED pásky, které umějí pouštět i videa. To nám umožnilo vytvořit ve světelných trubicích různé statické nebo pohyblivé animace v jakékoli barevné kombinaci. Každou girlandu lze řídit zvlášť. Základní myšlenkou bylo, aby girlandy dokázaly zobrazit prakticky cokoli. U příležitosti státních svátků do nich lze promítnout českou trikoloru, případně vlajku jiného státu. Každá z řešených ulic také odkazuje na různé osobnosti a události spojené s městem Brnem – například Mendelovu DNA křivku nebo digitální přepis zřejmě nejznámější Janáčkovy skladby, Sinfonietty.

Pokud vím, spuštění girland se neobešlo bez problémů…
To bohužel opět způsobil nedostatek času na realizaci. Za tři měsíce nebylo možné vyvinout vlastní zařízení, které by splnilo požadované parametry, takže jsme byli nuceni porozhlédnout se po již hotových produktech. A na celém světě jsme našli jediný takový výrobek. Neměli jsme čas systém otestovat a po instalaci girland do ulic se objevily různé poruchy a výpadky. Nakonec jsme zjistili, že jde o konstrukční chybu na straně výrobce světelné trubice, kde dochází ke zkratu signálu. Všechny girlandy jsme museli demontovat, předělat a zase je do ulic vrátit. Naštěstí byl náš návrh technicky jednoduchý – respektovali jsme stávající ocelová lana a kotvy, které už v ulicích byly, a vytvořili jsme systém rámové konstrukce, do nějž se trubice jednoduše osazují. Není tak problém vyměnit jednotlivá světla i celé segmenty.

Kromě komerčních zakázek pořádáte i vlastní festival Prototyp. Můžete nám ho představit?
Festival Prototyp má v Brně už poměrně dlouhou tradici. Jeho cílem je spojovat umění, vědu a technologie. V roce 2015 jsme na něj byli pozváni jako vystavující umělci – tehdy jsme v prostoru vytvořili mlhu, kterou jsme specificky nasvítili a tím jsme u návštěvníků dosáhli jakéhosi pocitu barevné slepoty. O dva roky později nás organizátorky festivalu oslovily, jestli bychom to po nich nechtěli celkově převzít, a my na to kývli. Ročník 2017 jsme uspořádali ještě spolu s nimi a v dalším roce jsme organizaci festivalu plně převzali. Pár ročníků se odehrálo na výstavišti, v roce 2022 jsme Prototyp přesunuli do podzemních vodojemů z přelomu 19. a 20. století na Žlutém kopci. Téměř mysteriózní prostor dvou vodojemů jsme zaplnili světlem a instalacemi různých umělců, což sklidilo velký úspěch u všech generací účastníků. Proto bychom chtěli na tomto unikátním místě ještě chvíli setrvat. Budeme spolupracovat na otevření vodojemů po rekonstrukci – na povrchu vznikne nová vstupní budova a zpřístupní se i třetí podzemní prostor.

Kromě festivalu Prototyp se podílíte na organizaci Festivalu planet pro Hvězdárnu a planetárium Brno na Kraví hoře. O co jde v tomto případě?
Festival planet začal v létě 2019, kdy jsme u příležitosti výročí padesáti let od přistání člověka na Měsíci vytvořili jeho model nazvaný Lunalón. V dalších letech jsme navázali modelem Země (Terralóna), Marsu (Marsmeloun), Slunce (Heliosféra), v posledním roce přibyl model Země v noci (Temnalóna). Z festivalu se postupně stala velká a oblíbená akce, na kterou během léta přijdou desítky tisíc lidí.

Z čeho jsou modely vesmírných těles vyrobeny?
Jde o desetimetrový nafouknutý balón z potištěné reklamní baneroviny, který se za tmy zevnitř prosvítí. V parku na Kraví hoře každé léto vytváříme jakousi venkovní galerii fungující ve dne i v noci.

Ještě bych se chtěl zastavit u světelného designu tanečních plesů. Jaké to je, nasvěcovat ples? Na co si musíte při navrhování tohoto typu akce dát pozor?
S plesy už máme docela bohaté zkušenosti. Od roku 2016 například spolupracujeme s prestižní akcí Ples jako Brno. Nasvěcujeme ale i koncepčně zcela odlišný Ples VUT. Jedná se o největší ples v ČR organizovaný studenty. Ve spolupráci s nimi navrhujeme dispoziční řešení – rozmístění stolů, velikost parketu, uspořádání pódia, výběr obrazovek a dekorací, design fotokoutků. Akce se odehrává v poměrně ošklivém Pavilonu P na brněnském výstavišti, my v něm ale pomocí vhodného uspořádání prostoru a světelného designu dokážeme vytvořit příjemnou atmosféru, kde se lidé cítí dobře. Pracujeme například i se svíčkami na stolech, které do prostoru kromě světla dodají i prvek vůně.

Jaký přínos má pro vaši práci architektonické vzdělání?
Na architektonické škole jsme se naučili, jak přetvořit myšlenky do vizuální podoby a zrealizovat je. Umíme vyrobit realizační výkresy, rozumíme technickým schématům, dokážeme zkoordinovat jednotlivé profese, vytvořit vizualizace. Díky prezentačním obrázkům jsme se dostali ke své první větší zakázce pro festival Mácháč, aniž bychom měli hmatatelnou referenci. Architektonické vzdělání nám tedy pomáhá zejména v tom, že umíme převést své myšlenky do 2D a 3D světa a odprezentovat něco, co ještě fyzicky neexistuje.
Rozhovor proběhl 18. ledna v Brně. Vyšel v ERA21 #01/2024.

1 VJing je vizuální disciplína svými principy podobná DJingu. VJ (video jockey) pracuje podobně jako DJ (diskžokej), ale namísto zvuku mixuje videosnímky do vizuální koláže. K tomu může využít analogových i digitálních nástrojů. DJ a VJ často spolupracují např. při tanečních párty.
2 Přesto se i v ČR najdou koncepce veřejného osvětlení, jako např. Základní plán osvětlení města Žamberk zpracovaný Atelierem světelné techniky (AST), viz ERA21 #04/2022, s. 96–100.