Dva měsíce před vypršením platnosti mé platební karty přišlo přes bankovní aplikaci upozornění s nabídkou nové karty a služeb – dvě kliknutí a hotovo, karta objednána. Zasnil jsem se a představil si svět, v němž stejně spolehlivě fungují aplikace ve státní správě, například tzv. Portál stavebníka (PS) určený pro stavebníky a projektanty a Informační systém stavebního řízení (ISSŘ) určený pro úřady. Ponechme teď stranou otázku, proč jde o dva různé systémy programované odděleně a jinými firmami – odpověď bychom stejně nepochopili –, a shrňme si známá fakta.

Nejpozději od podzimu 2023 se začaly vynořovat obavy, že digitalizace stavebního řízení dopadne fiaskem. Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ale opakovaně tvrdil, že se vše bez problémů zvládne. A tvrdí to dosud, více než dva měsíce po nabytí účinnosti nového stavebního zákona (NSZ) a ve chvíli, kdy vypršely i přechodně prodloužené správní lhůty pro vydání rozhodnutí. V době psaní tohoto komentáře se do nového centrálního systému stále nepřihlásily některé dotčené orgány státní správy (DOSS). Úředníci si stěžují, že co dříve trvalo deset minut, dnes trvá půl dne.
„Myslím, že je třeba hodnotit přínosy systému v momentě, kdy uvidíme, jak naběhnou prvky automatizace. Ty zásadní by měl mít již v průběhu tohoto měsíce. Další ambicí je, aby někdy ve druhé polovině srpna byly dodány věci, které nám třeba ze schůzek s tajemníky vyšly jako nejdůležitější,“ sděluje v rozhovoru z 10. srpna pan ministr. Že stavebníci i úředníci musejí tento systém ze zákona používat od 1. července? No a co? Ministerská ambice mi připomíná situaci, kdy by vám přišla pokuta za projetí křižovatky na červenou, přičemž na ní ale ještě nebyly instalovány semafory… Ne, tenhle průšvih se tak snadno okecat nedá. Dosud nelze plnohodnotně žádat o povolení, nelze povolovat ani kolaudovat. Fascinuje mě, s jakým bohorovným klidem ministr a jeho úředníci v televizních debatách vykládají, jak do systému postupně doplňují jednotlivé funkcionality, které jsou přitom pro fungování celé digitalizované soustavy naprosto zásadní. Například obeslat žádostí více dotčených orgánů potřebujete téměř vždy. Skrze obyčejnou datovou schránku to už ale provést nesmíte. Je výsměch chlubit se po dvou měsících ostrého provozu, že už nemusíte ručně vyplňovat desítky stejných formulářů.
Ivan Bartoš nejprve házel vinu na lenost úředníků učit se novým věcem, posléze na projektanty, kteří „na konci června zahltili stavební úřady žádostmi postaru“. Ovšem ta panika se nakonec ukázala jako oprávněná. Problém je, že pan ministr jakožto IT odborník vidí celou věc jen prizmatem softwaru. Jistě, ten se dá doprogramovat (prý do konce roku!). Jenže samotný digitální systém je jen špičkou ledovce a ochutnávkou budoucích potíží, které nás čekají, až se začnou zpracovávat a povolovat stavební záměry podle nové vyhlášky o dokumentaci staveb a dle dalších narychlo spíchnutých, s nikým nekonzultovaných a často nelogických, až absurdních prováděcích vyhlášek, které byly zveřejněny v červnu – doslova několik dní před nabytím účinnosti NSZ. Povolovací a návazné procesy, které je nyní nutné vykonat před započetím stavby, jsou nejen delší, ale i finančně náročnější. A to se ještě moc nemluví o druhé části digitalizace – národním geoportálu územního plánování, který zatím nefunguje takřka vůbec.
Úspěch se nedostaví, dokud příslušné ministerstvo nepochopí, že digitalizace nespočívá jen v nahrávání PDF souborů do (dosud nefunkčního) online systému, ale v důsledné integraci dalších procesů. Už dnes se např. některé DOSS (zejména památkáři a hasiči) vyjadřují v tom smyslu, že jim vyhláškou stanovená podrobnost dokumentace pro stavební povolení jaksi nebude stačit. Jaká bude praxe stavebních úřadů, které jsou nyní paralyzovány souběhem digitalizace a nové legislativy, teprve uvidíme. A s časovým odstupem také uvidíme, jak moc dalekosáhlé budou ministerstvem napáchané škody. Snad je česká ekonomika přežije bez větší úhony.

Psáno jako komentář pro časopis ERA21 04/2024