Článek pro budějovické kulturní revue Milk & Honey

Když je člověk nemocný, jde k lékaři. Když je nemocné město, mělo by zavolat na pomoc architekta. V řadě tuzemských obcí to pochopili, v Českých Budějovicích nikoli. A tak zatímco v databázi České komory architektů figuruje v současnosti něco kolem 150 samospráv s obsazenou pozicí městského architekta, Budějovice jsou jediným krajským městem, kde tento institut neexistuje. Co k této situaci vedlo a jaká jsou východiska?

Historie

Ještě v 90. letech v Budějovicích tzv. hlavní architekt působil, někdy kolem roku 2000 však tato pozice zanikla. Její absence se posléze začala projevovat v překotném a nekoordinovaném stavebním rozvoji, proto se před komunálními volbami v roce 2010 v programu několika kandidujících stran znovu objevil záměr pozici obsadit, což se po ustanovení nového zastupitelstva propsalo jako priorita do koaliční smlouvy. „Má-li naše město působit kulturně a přívětivě, je třeba se starat nejen o historické památky, ale i o koncepčnost a estetiku stavebních aktivit. To je důvod, proč se radnice rozhodla zřídit nový odbor, v jehož čele stane městský architekt. Ten bude zastupovat město a hájit jeho zájmy při všech územních řízeních a vydávat odborná stanoviska k připravovaným záměrům a plánům,“ shrnul tehdejší primátor Juraj Thoma na webových stránkách statutárního města.

V červenci 2011 oficiálně vznikl Útvar hlavního architekta (ÚHA), nicméně vybrat tu správnou osobnost na dané místo se podařilo až na třetí pokus v lednu 2014. Celá anabáze tohoto podivuhodného hledání se stala jedním z hlavních témat, díky němuž se etabloval spolek CBArchitektura, který později roli městského architekta částečně (a zdarma) suploval.

Ještě začátkem roku 2014 se zdálo, že koncepční přístup ke správě městského prostoru má v Budějovicích budoucnost, brzy se ale ukázalo, že šlo o plané naděje. Architekt Jan Němec svou funkci zastával pouze externě – na mandátní smlouvu. V Budějovicích se vyskytoval jeden den v týdnu, zatímco vedoucím ÚHA byl dopravní inženýr. Koncepce fungování odboru i zamýšlené personální kapacity zůstaly jen na papíře. Všeobecná nespokojenost s jeho činností nakonec vedla k tomu, že se magistrát s externím městským architektem na jaře roku 2021 rozloučil. „Ve vedení jsme se dohodli, že je třeba útvar hlavního architekta inovovat v souladu s trendy dnešní doby,“ řekl Budějcké drbně tehdejší náměstek primátora Viktor Lavička.

Ani přes opakované apely Komise pro architekturu a územní rozvoj vedené architektem Mirkem Vodákem, spoluzakladatelem výše zmíněného spolku CBArchitektura, se ale nestalo nic. ÚHA zůstal bez svého architekta až do konce volebního období a nová radnice vzešlá z komunálních voleb na podzim 2022 jej namísto personálního posílení a restrukturalizace pro jistotu zrušila úplně. Takříkajíc vylila s vaničkou i dítě.

Absence

Jak se dnes absence městského architekta v Českých Budějovicích projevuje? Zejména tak, že o stavebních záměrech na území města se rozhoduje ad hoc – bez dlouhodobější vize, bez odborných podkladů a oponentury. Nějakou koncepci aby člověk pohledal. K dokreslení situace může posloužit parafráze výroku jednoho ze současných náměstků primátorky: „Já si veřejná prostranství v Budějovicích upravuji tak, jako bych to dělal na vlastní zahrádce.“ Netřeba dodávat, že jde o základní nepochopení péče o svěřené statky, které zvolený politik nevlastní, pouze je dostal do dočasné správy.

Úpadek „zahrádky“ pak můžeme vidět na každém kroku: nekoordinované úpravy ulic, parků a náměstí, neřešená doprava v centru města, netransparentní výběr uměleckých děl do veřejného prostoru, chaoticky umisťovaný mobiliář na nevhodná místa, do každé části města jiný typ laviček či odpadkových košů. Nevznikají žádné koncepční a strategické materiály, zatímco ty externě zadané z minulosti nemá kdo implementovat. Někde na radnici leží ve skříni 1000 výtisků manuálu regulace reklamy (Kultivované Budějovice) a nikdo s ním nepracuje. Základní servis a správa veřejného prostoru ve městě – jako jsou třeba opravy chodníků nebo instalace veřejného osvětlení – se supluje skrze participativní rozpočet, jenž by přitom měl sloužit spíše k rozvoji komunitních projektů. Zadání městských stavebních zakázek často nedávají smysl a teprve za pochodu se zjišťuje, že nikdo neví, jaký stavební program nebo typ dokumentace by měl vybraný projektant předložit.

„Zářným“ příkladem tohoto přístupu je nová tělocvična u ZŠ Dukelská, jejíž projektant se vybral přes tzv. dynamický nákupní systém. To je způsob vhodný možná tak pro dodání kancelářských potřeb, nikoli pro výběr architektonického návrhu sportovní haly v těsné blízkosti památkově chráněné budovy. V zadání a rozpočtu dokonce úplně chyběla výkonová fáze architektonické studie. Stejně tak se nedávno bez většího zájmu veřejnosti objevil návrh novostavby pro Domov pro seniory Hvízdal, vystřižený jako z raných devadesátek, odporující všem současným trendům v typologii služeb sociální péče. Údajně ale mělo jít jen o jakousi ověřovací objemovou studii (mimochodem za stovky tisíc korun) a vedení města slíbilo, že ve výběrovém řízení na projektanta se k ní nebude přihlížet. Nový projektant tak prý může přijít s vlastní studií. Má to ale háček – výkonová fáze architektonické studie i po doplnění zadání v celé zakázce opět chybí.

Problém se ovšem netýká pouze městských investičních záměrů. Také v jednání s developery a soukromými investory chybí rovnocenný partner na straně města. V Budějovicích navíc ani neexistuje jasná metodika developerských kontribucí, tedy transparentní stanovení podmínek pro spoluúčast investorů na nákladech na veřejnou infrastrukturu.

Zpracování územních studií, organizace architektonických soutěží a jiné služby se musejí vždy zadávat externistům, ve srovnatelných městech přitom tohle všechno zajišťuje kancelář architekta města tzv. in-house. Necelé dva roky sice funguje Komise rady města pro rozvoj metropolitní oblasti České Budějovice, ta se ale schází zhruba jednou za tři měsíce, a že by mohla suplovat roli městského architekta je už mnohokrát vyvrácený mýtus. Efektivní zadávání a kvalitní zpracování stavebního programu u veřejných zakázek, stejně jako silná vyjednávací pozice v jednání s developery, můžou přitom městu ušetřit nemalé peníze.

Formy

V souvislosti se zvyšujícím se zájmem o kvalitu vystavěného prostředí se čím dál více ukazuje, jak je role městského architekta potřebná. Archetypálním příkladem je působení Zdeňky Vydrové v Litomyšli, která zde svou funkci vykonává už od roku 1992, přičemž ne nadarmo je Litomyšl považována za „mekku“ současné české architektury. Vydrová za svou práci dokonce v roce 2016 obdržela Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury i titul Architekt obci.

Forma výkonu funkce a pravomoci městského architekta jsou tématem odborných diskuzí posledních několika let. Vzhledem k tomu, že nejsou striktně definovány zákonem, lze napříč Českem nalézt celou řadu modelů fungování. Menší sídla městského architekta na plný úvazek nepotřebují a ani by ho pravděpodobně nemohla adekvátně zaplatit. U obcí zhruba do 20 000 obyvatel tak zpravidla působí odborník v externím smluvním vztahu, kdy je několik dní v měsíci či týdnu k dispozici pro konzultace politikům, úředníkům a občanům. V jižních Čechách takto městští architekti působí například ve Vimperku, Prachaticích, Veselí nad Lužnicí, Velešíně nebo Týně nad Vltavou.

S narůstající velikostí roste množství činností a s nimi spojené časové a personální nároky, které vyžadují akceschopný politický management opírající se o profesionální odborné zázemí. Roli městského architekta ve statutárních městech tak již zpravidla nevykonává jeden člověk, ale celý multioborový tým, v němž jsou kromě architektů zastoupeni i experti na územní plánování, krajinářskou architekturu, dopravu, grafiku či komunikaci a participaci. Taková instituce může být buďto začleněna do struktury městského úřadu jako jeden z odborů (takto to funguje třeba v Táboře), anebo může být zřízena mimo magistrát. Budějovický ÚHA byl zvláštní kombinací externisty a odboru magistrátu vedeného úředníkem. Jak se později ukázalo, příliš funkční to nebylo.

Naopak se v poslední době ukazuje jako přínosný model příspěvkové organizace, která se může stát poměrně autonomním pracovištěm, nezávislým na zaběhnuté struktuře úřadu a volebním období. Organizační samostatnost umožňuje větší míru flexibility, což odpovídá velmi různorodému okruhu úkolů a rovněž znamená větší atraktivitu a lepší finanční ohodnocení pro zaměstnance, mnohdy renomované a zkušené odborníky. Umožňuje bližší kontakt s veřejností, a dokonce generování vlastních, od města nezávislých příjmů. Nejdéle – již od 90. let – funguje takový typ organizace v Plzni (Útvar koncepce a rozvoje města).

Novou vizi fungování podobných institucí, postavenou na základě zahraničních vzorů, přinesl před třinácti lety do Prahy tehdejší náměstek primátora a pozdější primátor Tomáš Hudeček, když se pustil do odvážné transformace ÚRM (Útvaru rozvoje hl. m. Prahy) na IPR (Institut plánování a rozvoje). Prahu následovalo Brno (Kancelář architekta města) a Ostrava (MAPPA – Městský ateliér prostorového plánování a architektury). Kanceláře architekta města jako příspěvkové organizace vznikly například i v Karlových Varech nebo Zlíně.

Činnosti

Význam městského architekta, resp. jeho týmu, je možné obecně vnímat především v roli koordinátora, supervizora, nositele koncepce a iniciátora, ale i v roli mediátora. Měl by hájit hodnoty a zájmy města od velkých investičních záměrů až po barvu zábradlí ve veřejném prostoru. Zkusme vyjmenovat aspoň některé z širokého spektra činností, které by měl zastávat a které v Budějovicích nikdo nevykonává:

• kontinuálně analyzovat stav města a prověřovat jeho potenciál na základě průběžně získávaných informací o společensko‐ekonomických souvislostech;
• hodnotit soulad investičních záměrů s dlouhodobou urbanistickou koncepcí města;
• podílet se na přípravě zadání územněplánovacích dokumentací, sledovat jejich zpracovávání a schvalování;
• poskytovat konzultace k větším investičním záměrům na území města;
• intenzivně spolupracovat s ostatními odbory magistrátu, poradní komisí či s orgány památkové péče;
• prosazovat architektonické soutěže a spolupracovat při jejich organizaci;
• iniciovat či přímo zajistit vznik koncepčních a strategických dokumentů (např. plán udržitelné mobility, manuály či standardy veřejných prostranství – městský mobiliář, povrchy, technická infrastruktura, péče o zeleň);
• řešit akutní potřeby města z hlediska úprav veřejných prostranství – na úrovni zadání a koncepčních skic, městský architekt by ale neměl na území města přímo projektovat;
• spolupracovat s fakultami architektury a využívat ateliérová zadání a studentské práce jako ideový podklad pro prověření možných řešení;
• zastávat roli odborného oponenta na straně města při jednání s významnými investory v území a developery; důležité je zakotvit u investorů povědomí, že v obci městský architekt funguje, aby si přirozeně zvykli na partnerský dialog již na počátku procesu přípravy záměrů;
• věnovat se osvětě, komunikaci a propojování jednotlivých aktérů; vést dialog s volenou samosprávou, úřadem, institucemi a orgány veřejné správy, podnikateli a především s občany, ať už formou přednášek, prezentací, komentovaných procházek, workshopů, výstav a přehledného webu; pro prezentaci připravovaných důležitých staveb na území města by mohla vzniknout multifunkční platforma po vzoru pražského Centra architektury a městského plánování (CAMP) – vhodné prostory k tomu by mohl poskytnout Dům umění na náměstí.

Nově vzniklá Budějovická kancelář architektury se může prezentovat zkratkou BudKA. Utopie? Nikoli. Stačilo by, aby si politická reprezentace uvědomila, že vznik takové platformy by byl přínosem nejen pro město, ale zabodoval by i u voličů. Kde je vůle, tam je i cesta.

Zřízení institutu městského architekta samozřejmě není všespásné, nicméně vytváří předpoklad pro to, aby se o zásadních investicích nerozhodovalo bez fundovaných podkladů. Klíčové jsou dostatečné kompetence architekta a jeho týmu a vzájemná důvěra mezi ním a vedením města. Jedině tak lze dospět k zodpovědné správě a péči o prostředí, v němž žijeme.

Psáno pro Milk & Honey #53 – Neklid, duben 2025.