ARCHITEKTURA
ARCHÉ – TEKTONIKA
>>> ARCHÉ = (organizující) počátek, (základní) princip (v pojetí „Míleťanů“ pralátka: Thálés – voda, Anaximenés – vzduch, Hérakleitos z Efezu – oheň = což je pouze pozdější zúžený význam slova arché)
>>> TEKTON = tesař (podle Vitruvia – 10 knih o architektuře – architekt jakožto vrchní tesař, řemeslník – tím se mj. poukazuje na to, že architektura je svým způsobem ŘEMESLO)
>>> tikto2 = strom (v antice symbol počátku a konce)
slovo techné –> technika má také stejný základ
Poslání architektury – uTVÁŘení PROSTORU (- dávání tváře, tvorba):
Různá pojetí prostoru:
– Euklidovský (třídimenzionální, karteziánský) prostor (jak ho známe z gymplu)
– Absolutní prostor (podle I. Newtona)
– N-rozměrný prostor (neeuklidovská geometrie – Lobačevskij, Helmholz, Minkovskij, upravil Gauss)
– Časoprostor – zrelativizoval Einstein
Samotné slovo PROSTOR už v sobě zahrnuje ČAS (viz Chóra1):
Architektura – utváření prostoru v čase (vnímání změn města pohybujícím se poutníkem v čase), utváření prostoru pro děje
Základními prvky architektury tedy nejsou např. cihla, fiála, rozeta…. (to je stavitelství), nýbrž: aspekty pohybu, sledu a události v čase.
2 pojetí času:
>>> Kairos – nelineární čas, čas událostí, cyklů (např. liturgický rok, obřady – křest, svatba, pohřeb – v dnešní době se bohužel kairos omezuje tak maximálně na snídani – oběd – večeři; již delší dobu se chystám sepsat článek o škodlivém dopadu absence cyklů v lidském životě… to někdy příště…)
>>> Chóros (chronos > chronologie) – lineární čas
>>> Chóra (z řeč.) – mez, cíl, krajina, země, pevné místo, PROSTOR1, domov, tvrz
>>> Hóra – doba, čas, dospělost, zralost, dokonalost
>>> Horizó – hraničím, vymezuji, určuji, stanovuji
>>> Choreó – dělám, obsahuji, pojímám….
>>> PRO – STOR3
– PRO = počátek – zpětný odkaz na „ARCHÉ“
– STOR = jeden ze základních jazykových kmenů indoevropských jazyků
2 základní indoevropské jazykové kmeny a z nich odvozená další slova, související s architekturou: STO(R) a K(w)EL
| STO(R) (STER)>>> MÍ-STO>>> MĚ-STO>>> TĚ-STO (vysoká koncentrace míst)
MOST (vzniklo z „MOISTO“ – místo vztahů) např. v japonštině má výraz „místo“ (japonsky „wa“) poněkud jiný význam: wa = to, co je mezi 2 osobami, to, kde se odehrávají vztahy) >>> STERG – střežit, (o)stříhat ve smyslu chránit |
Indoevropský K(w)EL ——-> slovanský ČEL>>> ČELO-KwEL – rodina, kmen, tlupa (litevské TALPA = PROSTOR3)ČELO-KwEL —> ČELO-VĚK (rusky) —> ČLOVĚK>>> COLÓ4 (pohyb) —> COLERE (obdělávat, vzdělávat) —> CUL(TURA)
Kultura – způsob vstupu člověka do prvotního stvoření /do přírody/ >>> TELOS —> TĚLO —> TLENÍ (poukazuje na časovou pomíjivost, všechno ve světě má počátek a konec – viz TIKTO2) |
A jak se dostat od POČÁTKU do KONCE? – potřebujeme pohyb:
>>> COLÓ4 = pohyb (viz výše)
>>> Způsob pohybu:
>>> META (způsob) + HODOS (cesta) ——-> METHODA ——-> METODA
(souvislost cesty a pohybu např. v němčině: WEG – BEWEGUNG)
Metoda – způsob cesty – od počátku ke konci
počátek —-> konec = skon
S-KON —-> ZÁ – KON (to, co je „za konáním“)
řec. ZÁKON se řekne stejně jako PROSTOR3
Zde je možné zahlédnout proces navrhování, tvoření, limity a omezení architektury. Architekt musí neměřitelný nápad provést měřitelným procesem (narozdíl od volného umění je zde závislost na fyzické přírodě), musí respektovat zákonitosti, ale nakonec musí jeho projekt přinést neměřitelné hodnoty, viz: Růže chce být růží.
Poněkud zmatený závěr:
Architektura je BYTÍ.
Architekt stojí u počátku – PRO (neboli arché) a následně UTVÁŘÍ, TVOŘÍ.
Je zodpovědný za celý proces UTVÁŘENÍ (způsob procesu – metodu) až do konce – STOR (neboli tekton – tikto —> tedy jako tesař, řemeslník, nikoliv jako Bůh).
Bůh je ANARCHOS – nekonečný, bez počátku (–> anarchie – bezprincipielnost). Architekt je vždy už jen ARCHOS – pracuje se stvořením (s tím, co už tu je.)
Bůh tedy není architekt, nýbrž spíše designer – tvoří z ničeho, stanoví počátek. Člověk je vždy už jen re-designer (tvoří z toho, co už je dáno stvořením, posteriorně z apriorního).
/// čerpáno z přednášek předmětu Stavba měst JUDr. PhDr. Jiřího Plose, 10 knih o architektuře Vitruvia, studia textů Juhani Pallasmaa, Jana Michla a dalších teoretických textů