„Veškerá výstavba v Praze se bude od příštího týdne řídit pouze obecnými stavebními předpisy. Platnost těch stávajících totiž od úterý pozastaví ministerstvo pro místní rozvoj. A to proto, že pražští radní odmítli v termínu upravit jejich sporné části. Jaké dopady to na město bude mít, se ale představitelé města přou. Jisté je jediné – Pražské stavební předpisy budou muset v co nejkratším možném čase předělat.“

Tolik tisková zpráva ČRo. Co se vlastně stalo?

Pavel Hnilička z Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR) a jeho tým vypracoval nové Pražské stavební předpisy (dále PSP), které měly nahradit starý předpis Obecně technických předpisů pro výstavbu v hlavním městě Praze (vyhláška 26/1999 Sb Hl. m. Prahy; dále OTP). OTP v poslední verzi z roku 1999 se staly pro Prahu úplnou tragédií. Zabraňovaly výstavbě tradičního města a naopak podporovaly rozvleklou zástavbu (tzv. urban sprawl). Dle OTP nebylo možné stavět ani projektovat městotvorné prvky jako ulice, bulváry, náměstí, aleje, příjemná zákoutí. Výstavba nového nebo doplňování starého kompaktního města, kde mohou vznikat veřejná prostranství, byla vysloveně zakázána pod záminkou nesmyslných technických norem a koeficientů osvětlení a oslunění budov. Místo toho nás staré OTP nutily k výstavbě neekonomických solitérních budov, jak je známe ze sídlišť a předměstí.
OTP vůbec nereflektovaly nové poznatky v oboru urbanismu a architektury. Ve vyspělých zemích západní Evropy se již přes 50 let řeší problém roztahování měst a hledají se cesty, jak zabránit jejich další expanzi. Vlivem průmyslové revoluce a s ní spojených hygienických podmínek a později vlivem modernistického plánování se rozvoj města spojoval s jeho plošným zvětšováním. Dnešní agenda je ale opačná – řeší se kvalita městského prostředí, nikoli kvantita. Rozvleklé město je extrémně drahé v nákladech na veřejnou a dopravní infrastrukturu. Zájmem vyspělých měst je tyto náklady šetřit a raději financovat parky, úpravy náměstí nebo veřejné instituce. Praha vlivem rigidního systému územního plánování spadla až na 70. místo v žebříčku světového srovnání kvality života. Přitom blízká Vídeň se již tradičně umisťuje na prvním místě. Následují města jako Curych, Ženeva, Mnichov, Kodaň a mnohé další. Tato města mají jedno společné – zabývají se kvalitou městského prostředí a mají za cíl stavět kompaktní město s preferencí pěšího pohybu.
Boj OTP proti tradičnímu městskému prostředí byl skrytě čitelný v mnoha ustanoveních. Kromě povinných odstupů staveb, ničících městskou strukturu, byl dalším problémovým požadavkem přehnaný apel na výstavbu parkovišť, které nemají ve vyspělých městech Evropě obdoby. V centrálních částech se vyspělá města snaží z pochopitelných důvodů individuální automobilovou dopravu omezit, ne ji podporovat. OTP naopak stavebníky ke stavbě podzemních parkovišť nutily a zvyšovaly tak intenzitu provozu.

Tým pod vedením renomovaného architekta Pavla Hniličky si položil jasné otázky: Chceme městské bulváry s alejemi, chodníky a zahrádkami kaváren a restaurací nebo město plné dálnic s protihlukovými bariérami? Chceme být městem kultury a pěstovat městské prostředí nebo společenstvím barbarů? Chceme být v centru nebo na okraji Evropy? A podle toho navrhli nový předpis, který jednoznačně podpořil představu města jako kvalitního prostředí pro život, inspirován řadou zahraničních vzorů.

Nové PSP byly rok připomínkovány městskými částmi, různými institucemi a veřejností, aby je 15. 7. mohlo zastupitelstvo hlavního města schválit a 1. 10. 2014 mohly nabýt účinnosti. A to se také stalo. Najednou ale došlo společnostem provozujícím billboardovou reklamu (na základě smluv z Bémovy éry), že regulace vizuálního smogu nezapadá do jejich rámce privatizovaného městského prostoru, který by měl patřit nám všem. Bylo spuštěno obrovské mediální tažení proti stavebním předpisům, založené na polopravdách i čirých lživých konstrukcích. IPR musel čelit obrovskému tlaku, ale ustál jej a trpělivě vysvětloval a vyvracel všechna nesmyslná tvrzení, což si můžete přečíst např. ZDE.

V rozhovoru s Pavlem Hniličkou ZDE si můžete přečíst i něco o plánu postupné implementace nových PSP, aby se zabránilo chaosu a nedošlo ke zmaření již rozjetých investic, ať už se jedná o investice veřejné nebo soukromé. Zbavme se předsudků: každý developer neznamená pro město nutné zlo, nýbrž důležitý přínos kapitálu, pracovních míst, potažmo života. Je na politické reprezentaci, jaké podmínky pro urbanistický rozvoj svého města vytvoří, což může provést zejména skrze dobrou pozemkovou politiku a plánovací a regulační nástroje. Jedním z nich byly právě PSP. Každý dobrý developer potřebuje k realizaci svého projektu stabilní právní prostředí, jasná pravidla, jistotu investice a hodnoty pozemku, s nímž se pak nespekuluje. Naopak plánovací chaos, který zneplatněním předpisu nastane, vytvoří nejisté právní prostředí, ideální podmínky pro korupci, pozemkové handlování a ničím nekoordinované projekty.

Rada hl. m. Prahy původně rozhodla, že se PSP mají 1 rok vyhodnocovat a poté případně přijmout novelu, což je z právního hlediska nejčistší způsob. Ministerstvo pro místní rozvoj si však řeklo, že PSP shodí stůj co stůj, a tak si vymyslelo další lživé a neoprávněné záminky. (Bulvární) média začala nové předpisy pomlouvat, jak se dalo, zatímco např. o dopisu děkanů škol architektury a dalších osobností z řad odborníků na podporu PSP se mlčelo.

Výsledek je nabíledni: Hlavní město je nyní v situaci, kdy nebude moci ani projednávat nový územní plán. Kvůli rozhodnutí ministerstva čekají Prahu nedozírné ekonomické škody. Bude čelit mnoha žalobám investorů, kteří jsou nyní v procesu územního či stavebního řízení a budou muset své projekty zcela předělávat (aby je za rok opět museli měnit).

Ukázkovým příkladem nekompetentnosti či zaujatosti rozhodování je facebookové vyjádření ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové. Na něm si můžeme nejlépe demonstrovat, o co ve skutečnosti jde:

„Praha bohužel nedala MMR podle zákona o hl. městě Praha a dle stavebního zákona jinou možnost než zpracovat Rozhodnutí o pozastavení účinnosti PSP.Osobně jsem panu Hudečkovi i panu Hniličkovi vysvětlila s kolegy na jednání v říjnu stav, který v Praze nastane při nečinnosti Rady hl. města Prahy ohledně PSP. Též jsem se dotazovala, proč Praha nechala situaci ohledně PSP dojít po rozporech uvedených níže do v podstatě dnešního stavu.

Existují pouze tři důvody, proč Ministerstvo pro místní rozvoj je nuceno rozhodnout o pozastavení Pražských stavebních předpisů. Ze stejných důvodů jsme hlavnímu městu již téměř před rokem posílali připomínky, rok s Prahou MMR komunikuje a na podzim vzhledem k nečinnosti Prahy zaslalo MMR výzvu k nápravě, na kterou nikdo řádně nereagoval. Proto je nyní situace taková, jaká je. Nelze posvětit předpisy, které jsou v rozporu se stavebním zákonem a navíc chyby v nich mohou výrazně snížit kvalitu života lidí v hlavním městě.

1) Pražské stavební předpisy nejsou notifikovány Evropskou komisí – PSP jako technický předpis musí být před svým přijetím notifikován Evropské komisi. Povinnost plyne ze směrnice Evropského parlamentu o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů …
Nejen podle našeho názoru PSP být notifikovány musí. Naprosto stejný názor má také Ministerstvo průmyslu a obchodu a Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Každý nenotifikovaný předpis je totiž nevymahatelný. Určitě není v zájmu nikoho mít nevymahatelné a stavební předpisy.

2) Osvětlení a oslunění obytných místností – v PSP jsou významně sníženy požadavky na denní osvětlení obytných místností a to zhruba na polovinu a zcela bez náhrady jsou vypuštěny požadavky na proslunění bytů.
Podle PSP by zcela reálně mohla nastat situace, kdy se budou stavět byty, do kterých za celý den nezasvítí slunce a denního světla v nich bude minimálně. Jako Ministerstvo pro místní rozvoj nechceme, aby bylo možné v Praze stavět takto nevyhovující byty.

3) Kondenzace vodních par, respektive vnitřní teplota konstrukcí – PSP umožňují libovolný rozsah a trvání kondenzace vodní páry u konstrukcí. Z hygienického hlediska a ani z hlediska kvality staveb nelze připustit užívání budov s dlouhodobě zamlženými skly a stékajícím kondenzátem. Pražané by na tom opět byli hůř než zbytek České republiky. Žili by s posvěcením magistrátu v bytech s vysokým rizikem vzniku plísní.

Pokud jde o argument, že se nyní budou všude v centru Prahy stavět billboardy, lze uvést snad jen to, že jde o holý nesmysl. To, kde a jak smí v centru, tj. v historické části Prahy stát billboard, řeší vždy na prvním místě odbor památkové péče Magistrátu hlavního města.
Vzhledem k tomu, že Rada hl. města Prahy nepřijala usnesení ke konkrétnímu řešení, které by vedlo k bezodkladnému zjednání nápravy, MMR přistoupí k vydání Rozhodnutí o pozastavení účinnosti PSP.“

Ministryně Šlechtová evidentně lže. Rozeberme si její jednotlivá tvrzení:

Lež č. 1)
„Praha bohužel nedala MMR podle zákona o hl. městě Praha a dle stavebního zákona jinou možnost než zpracovat Rozhodnutí o pozastavení účinnosti PSP (…) Existují pouze tři důvody, proč Ministerstvo pro místní rozvoj je nuceno rozhodnout o pozastavení Pražských stavebních předpisů. Ze stejných důvodů jsme hlavnímu městu již téměř před rokem posílali připomínky, rok s Prahou MMR komunikuje a na podzim vzhledem k nečinnosti Prahy zaslalo MMR výzvu k nápravě, na kterou nikdo řádně nereagoval.“

Pravda je naopak taková, že MMR dalo Praze nesplnitelné ultimátum. MMR podalo v rámci projednání celkem 87 připomínek. Valná většina z nich byla vypořádána – až na 3 připomínky, které jsou zjevně nesmyslné (viz níže). Přičemž připomínka na oslunění nebyla v rámci projednávání vůbec zaslána a objevila se až v říjnové výzvě, kdy už bylo jasné, že vypořádání připomínek bude časově nereálné.
Přesto všechno byl IPR schopen připravit pro radu návrh technické novely, který by vyřešil připomínky MMR zaslané v říjnu letošního roku. Tento návrh spočíval ve vyjmutí několika ustanovení, které byly z pohledu MMR „potencionálně technicistní“, a jejich nahrazení přímým odkazem na celostátní předpis. Věcně by tak pro občany platily pravidla nadále, jen by si úřady či architekti v několika paragrafech museli vzít k ruce celostátní úpravu. Znění těchto „potencionálně technicistních“ ustanovení měly pražské stavební předpisy s celostátní úpravou totožné, takže by se požadavky nezměnily, jednalo by se tedy o formalitu.
Rada však rozhodla návrh nepřijmout pro nesplnitelnost úkolu. Samotná lhůta byla od MMR nastavena na 60 dnů, nicméně požadovaný proces tzv. notifikace trvá minimálně 90 dní. Na to, že MMR dostalo Prahu do situace, ve které nemohla splnit všechny zákony ČR najednou, poukázal také Matěj Stropnický na zastupitelstvu 18. 12. (zde zejm. kolize se Zákonem o hlavním městě Praze – novela PSP by se musela projednat se všemi městskými částmi opět v nesplnitelné lhůtě).

Více viz ZDE

Lež č. 2)
„Nelze posvětit předpisy, které jsou v rozporu se stavebním zákonem a navíc chyby v nich mohou výrazně snížit kvalitu života lidí v hlavním městě.“

PSP rozhodně nejsou v rozporu se stavebním zákonem (stačí si oba předpisy přečíst). PSP rozhodně a zcela objektivně nesníží kvalitu života lidí v hlavním městě, ale naopak ji zvýší. Viz vysvětlení níže.

Lež č. 3)
„Pražské stavební předpisy nejsou notifikovány Evropskou komisí – PSP jako technický předpis musí být před svým přijetím notifikován Evropské komisi.“

PSP notifikovány být nemusí. Nic na tom nemění fakt, že jsou někteří právníci schopni přizpůsobit své posudky na základě něčí zakázky. Že je notifikace zbytečná ostatně vyplývá zcela logicky z toho, že existují evropská města, jejichž nově schválené stavební předpisy tuto notifikaci nemají. O objektivnosti právních názorů bude muset zřejmě rozhodnout až ústavní soud.

Více viz ZDE

Lež č. 4)
„Osvětlení a oslunění obytných místností – v PSP jsou významně sníženy požadavky na denní osvětlení obytných místností a to zhruba na polovinu a zcela bez náhrady jsou vypuštěny požadavky na proslunění bytů.
Podle PSP by zcela reálně mohla nastat situace, kdy se budou stavět byty, do kterých za celý den nezasvítí slunce a denního světla v nich bude minimálně. Jako Ministerstvo pro místní rozvoj nechceme, aby bylo možné v Praze stavět takto nevyhovující byty.“

Toto tvrzení prostě není pravda. O tom se může přesvědčit každý rozumně uvažující jedinec např. ZDE nebo ZDE či ZDE
Nesmyslné požadavky na oslunění jdou proti udržitelnému urbanismu. PSP kvalitu života podporují jinými nástroji než požadavkem, aby nám 1. března svítilo slunce 1,5 hodiny na 1/3 plochy bytu. Zejména když může být ten den zataženo anebo nemusíme v té době být vůbec doma. Kvalitě našeho života naopak prospěje daleko více, když nebudeme stavět domy daleko od sebe, což přináší výhody města krátkých vzdáleností, tím ekonomicky i ekologicky šetrnější dopravu, nižší náklady na budování a údržbu infrastruktury, a tím živá a udržovaná veřejná prostranství. Z pohledu MMR „nepřípustně temné byty“ jsou důvodem, proč nestavíme živé město, ulice a náměstí, ale jen obytné projekty a dopravní komunikace.

Lež č. 5)
„Kondenzace vodních par, respektive vnitřní teplota konstrukcí – PSP umožňují libovolný rozsah a trvání kondenzace vodní páry u konstrukcí. Z hygienického hlediska a ani z hlediska kvality staveb nelze připustit užívání budov s dlouhodobě zamlženými skly a stékajícím kondenzátem. Pražané by na tom opět byli hůř než zbytek České republiky. Žili by s posvěcením magistrátu v bytech s vysokým rizikem vzniku plísní.“

Jedná se o nesmyslný argument. Požadavky MMR nemají hlavu ani patu, vše je vysvětleno ZDE

Lež č. 6)
„Pokud jde o argument, že se nyní budou všude v centru Prahy stavět billboardy, lze uvést snad jen to, že jde o holý nesmysl. To, kde a jak smí v centru, tj. v historické části Prahy stát billboard, řeší vždy na prvním místě odbor památkové péče Magistrátu hlavního města.“

Centrum Prahy není jen „historická část.“

——————————————————-

A co mě na celé věci zaráží nejvíce? Že stačilo, aby primátorka jednala v zájmu města svěřeného jí do správy a vyjednala s kolegyní ministryní, která má stejnou „stranickou“ příslušnost, záchranu urbanistické struktury Prahy jako vyspělého evropského města s vysokou kvalitou života. Naopak se zdá, že absence jakékoliv vize a právní vakuum naplní katastrofický scénář, který si raději nepředstavuji.

Praha se stala rukojmím MMR a o motivaci lze jen spekulovat. MMR a současní zastupitelé Prahy se zřejmě rozhodli obětovat své město proto, aby si mohli ještě jednou kopnout do politické konkurence ztělesněné bývalým primátorem Hudečkem. Anebo ji vědomě obětovali jiným zájmům. Dost možná, až budou vyřízena všechna stavební povolení na billboardy na dalších minimálně 25 let, přestanou PSP vadit a s jejich notifikací ani dalšími připomínkami už nebude žádný problém.

Magistrát nyní musí najít sílu, aby spor s MMR dal k řešení Ústavnímu soudu. Jedině tak může být rehabilitována snaha mnoha lidí, kterým záleží na kvalitě života v Praze, závislá na platnosti PSP. Na zabránění dalšímu drancování města už ale bude protentokrát pozdě…