Rozhovor Filipa Landy s rakouským architektem Stefanem Martem

Stefan a Bernhard Marteovi patří bezesporu k nejvýznamnějším rakouským architektům současnosti. Budovy této bratrské dvojice se vyznačují smyslem pro abstrakci, redukcí forem a zvláštním skulpturálním jazykem. Kromě řady drobnějších staveb se bratři podíleli na návrhu několika objektů, které lze směle zařadit do kategorie městské infrastruktury. Mladšího z bratrů, Stefana, jsme se ptali na konkrétní aspekty realizace infrastrukturních staveb, ale i obecně na způsob tvorby ateliéru Marte.Marte. Nemohli jsme vynechat ani otázku po důvodech vzniku vysoce kvalitní a oceňované architektury ve Vorarlbersku.

Jak se architekt v Rakousku dostane k zakázce na infrastrukturní stavbu, jako jsou sběrné středisko odpadu či zázemí silniční údržby?
Ještě nedávno bylo možné infrastrukturní projekty realizovat pouze ve spolupráci se stavebními inženýry, respektive s dobrými projekčními kancelářemi, jako je například M+G Ingenieure ve Feldkirchu. Přímo k technickým stavbám se architekt mohl dostat výjimečně v malých obcích, což se nám stalo ještě v devadesátých letech například ve Zwischenwasseru. Později jsme byli osloveni, abychom vypracovali koncept přemostění přes soutěsku Schanerloch u Dornbirnu. V posledních letech se však setkáváme s tím, že rozhodující orgány v Rakousku si již uvědomují nutnost profesionálního přístupu v oblasti výstavby infrastruktury. Zejména ve Vorarlbersku už zadavatelé zakázek vědí, že infrastruktura je nedílnou součástí stavební kultury. Z toho důvodu jsou stále častěji v případě podobných zakázek oslovovány týmy tvořené jak stavebními inženýry, tak architekty, často v rámci vypsané soutěže.

V České republice je infrastrukturní typologie často vnímána jako něco, co si nezaslouží pozornost architekta. Předmětem zadání takových zakázek je ryze utilitární produkt, který podléhá mnoha regulacím, předpisům a specializacím. Výsledky jsou zpravidla katastrofální. Ve Vorarlbersku se daří budovat kvalitní architekturu i v případě technických staveb. Jak je to možné?
Stavební, vodohospodářští či dopravní inženýři jsou samozřejmě pro výstavbu infrastruktury nepostradatelní. Ve své práci se však zaměřují pouze na technickou stránku realizace. Obvykle u nich chybí přemýšlení nad daným místem a širším kontextem, v němž infrastrukturní stavby vznikají. Důležité je si uvědomit, že technická infrastruktura má stále větší vliv na kvalitu našeho životního prostředí. Když toto uznají příslušní zástupci komunální politiky, ostatní následuje zcela automaticky. Proto jsou pro další vývoj v oblasti výstavby infrastruktury směrodatné již zrealizované příklady kvalitní architektury. Ta musí být politikům prezentována včetně vysvětlování jejích pozitivních ekonomických důsledků.

Není ale realizace infrastrukturních projektů příliš drahá?
Jelikož se naše projekty často značně liší od pragmatických standardních řešení, vždy u nich existuje poněkud větší manévrovací prostor z hlediska financování. Naše zkušenost však ukazuje, že vysoká kvalita architektury se pouze malou měrou projevuje ve výši nákladů. Přitom má tato architektura mnohem vyšší uživatelskou hodnotu. Vykazuje vyšší stupeň udržitelnosti, přináší lidem potěšení, stavby jsou obvykle předávány v původním stavu z generace na generaci.

Jak jsou zakázky na stavby infrastruktury v Rakousku zadávány? Existují rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi?
Většina našich infrastrukturních realizací pochází z vyhraných soutěží – například řešení centra dálniční údržby v Salzburgu vzešlo z velké mezinárodní soutěže. I přes jednotnou legislativu platnou v celém Rakousku je mnohem jednodušší realizovat specifické projekty ve Vorarlbersku. Čím více se pohybujete směrem k Vídni, tím je realizace projektu obtížnější.

Jsou infrastrukturní stavby plné speciálních technologií ještě vůbec architektonickým problémem?
Architekt je díky svému všeobecnému vzdělání ideálním odborníkem ve všech relevantních otázkách stavebního inženýrství. Přestože není odborníkem v oblasti pozemního stavitelství, plánování dopravy apod., je to právě on, kdo má ve smyslu klasického historického pojetí stavebního mistra nejlepší přehled o celkových souvislostech.

Jak moc musíte studovat technologické aspekty infrastrukturních staveb a jak moc spolupracujete se specialisty?
Na infrastrukturních projektech vždy intenzivně spolupracujeme s inženýry a dalšími experty. Základní technické požadavky jsou u většiny zakázek dobře známy, jako architekti tedy máme potřebné podklady pro rozhodnutí, která konstrukční a technologická řešení jsou proveditelná. Náš odhad je obecně velmi přesný. Pro další kroky při realizaci však potřebujeme znalosti odborníků.

Úroveň architektury ve Vorarlbersku je všeobecně vnímána jako velmi vysoká. Mohl byste krátce popsat vývoj tamní stavební kultury?
Kořeny pozitivního vývoje lze hledat především v soustavné práci místních architektů. Ti se po celá desetiletí zasazovali o přijetí a uznání významu architektury především na úrovni komunální politiky, ale také v každodenním životě. Základem úspěchu bylo šíření povědomí o důležitosti architektonických soutěží, jejichž výsledkem je velké množství zdařilých staveb. Na základě této skutečnosti si veřejnost uvědomila, že kvalitní architektura nepřináší hodnotu jen jejím uživatelům, nýbrž že poskytuje i přidanou hodnotu celé společnosti. Dnes si stavebníci ve Vorarlbersku přejí, či dokonce vyžadují vysokou architektonickou kvalitu staveb ve všech oblastech, ať už se jedná o veřejné budovy, komerční projekty, soukromou výstavbu, či realizaci infrastruktury.

Během loňské přednášky v Českých Budějovicích jste zmínil, že nastavení kvality architektury nebyl jednoduchý proces. Kolik času toto úsilí stálo?
Proces sám o sobě složitý není, rozhodující jsou odpovědní lidé na komunální úrovni a na straně stavebníka. Jsou to oni, kdo musejí být nadšení pro dobrou architekturu! Musíme jim ale také umět ukázat, jak se díky dobré architektuře může zlepšit kvalita života pro celý region. V architektuře dosáhnete cíle jen díky bezvýhradnému nadšení v kombinaci s vytrvalostí a trpělivostí. Nejdůležitější je, aby byl každý projekt – bez ohledu na jeho velikost a význam – realizován s plným nasazením. Jednoho dne se kameny mozaiky spojí, vytvoří celkový obraz a vaše úsilí bude odměněno.

S vaším bratrem Bernhardem jste aktivní ve Vorarlberském architektonickém svazu, vy sám jste předsedou představenstva Vorarlberského institutu architektury. Můžete z těchto pozic ovlivňovat kvalitu vystavěného prostředí?
Ještě důležitější roli možná hrají tzv. poradní sbory složené z odborníků v oboru architektury (Gestaltungbeiräte), které
se v posledních letech ve městech a obcích celého Rakouska etablovaly jako podpůrný orgán rozhodovacích politických míst. Aby bylo možné udržet vysokou úroveň rozvoje stavební kultury, byly založeny tzv. domy architektury. Tak vznikl i Vorarlberský institut architektury (viz ERA21 #02/2017), který má pro rozvoj stavitelství v regionu nepochybně zásadní význam. Kromě mnoha dalších aktivit je jeho ústředním posláním zprostředkovávat osvětu v oblasti architektury široké veřejnosti.

Přesto, potýká se profese architekta ve Vorarlbersku s nějakými komplikacemi?
Vorarlbersko je pro nás architekty v pravém slova smyslu „zaslíbenou zemí“. Stavební úřady jsou velmi otevřené a liberální, stavebníci si přejí architektonicky hodnotné objekty a řemeslná dovednost je na neobyčejně vysoké úrovni. Jediné omezení, které musíme vzhledem k malé rozloze země přijmout, je poměrně omezená poptávka po stavbách pro kulturní a jiné speciální účely.

Mohl byste představit způsob vaší práce?
Myslím, že na našich postupech není nic zvláštního. Každý úkol začínáme podrobným rozborem a diskuzí přímo v zadané lokalitě. V druhém kroku se detailně zabýváme funkčními požadavky budoucích uživatelů. Výsledek intenzivní diskuze se pokoušíme co nejjasněji vyjádřit skrze architektonickou formu. V posledních letech nacházíme stále větší potěšení v tom, že naše stavby opracováváme téměř jako sochaři. V ideálním případě je na konci celého procesu stavební dílo až skulpturálního rázu.

Vaše návrhy vypadají, jako byste nikdy nedělali kompromisy. Je to pravda?
Těší mě, že máte z našich projektů tento dojem. Ve skutečnosti je to jinak: naše architektonická práce je do značné míry dána hledáním nejlepších kompromisů. Bernhard i já jsme nekonfliktní lidé, ale za své projekty bojujeme víc než na 100 %. Náš přístup už byl několikrát označen jako „jemná nekompromisnost“.

Zároveň je z vašich staveb cítit, že důležitou roli hraje čas. Návrhy nevznikají ve spěchu. Necítíte tlak z hlediska plnění termínů nebo financování kanceláře?
Během posledních pětadvaceti let jsme zjistili, že s rostoucí úrovní uznání naší práce se výrazně zvyšuje i možnost realizace vzrušujících úkolů, nicméně přízemní nutnosti, jako jsou zadané lhůty a finanční náklady, najdete v různých obměnách u většiny projektů. Z toho důvodu jsme přesvědčeni, že pro architekty v současnosti i budoucnosti existuje zcela osobitá výzva: přes všechna tato omezení a předpisy se věnovat s největším možným úsilím architektonické kvalitě projektů.

Vaše práce zahrnuje rozmanité typologie, od rodinných domů po sběrné středisko odpadu. Musíte dané typologie podrobně studovat, nebo máte univerzální metodu přístupu k zakázce? Jakou typologii navrhujete nejraději?
Naší velkou vášní jsou nevšední stavby v jakékoli podobě. Jsme schopni se nadchnout nejrůznějšími návrhy od jednoduchých utilitárních staveb až po muzea, kostely a jiné kulturní stavby, což samozřejmě vždy vyžaduje konfrontaci se znalostmi příslušné typologie. Nicméně přesně to odpovídá naší ideální představě o architektonické tvorbě.

Řada vašich realizací se nachází v památkově nebo přírodně chráněných lokalitách. Jak se vypořádáváte s regulacemi a limity, které z tohoto kontextu vyplývají?
Ačkoli se stále potýkáme s předpisy v oblasti ochrany přírody, památek, požární bezpečnosti apod., máme ve Vorarlbersku velkou výhodu, že tyto předpisy nejsou tak striktně definovány předem. Stavební záměry jsou zpravidla posuzovány individuálně oslovenými sbory poradců.

Na čem pracujete nyní?
Momentálně nás zaměstnává práce na dokumentačním centru pro Nadaci Flucht, Vertreibung, Versöhnung (útěk, vyhnání, smíření) v Berlíně a výstavba Galerie Dolního Rakouska v Kremži. Pracujeme také na realizaci nové provozní části nemocnice se sedmi operačními sály v Dornbirnu. Zabýváme se i několika infrastrukturními stavbami, mezi něž patří zejména koncepční návrh čtyř hlavních portálů a systému větrání pro nový městský tunel ve Feldkirchu a most přes propast Rappenloch, který rozšíří trilogii mostů v Ebnitu na tetralogii.

Stefan Marte (*1967, Dornbirn, AT) vystudoval vyšší technickou odbornou školu HTL v Rankweilu u Ericha Steinmayra a architekturu na Technické univerzitě v Innsbrucku, kde získal diplom u Rainera Köberla. V roce 1993 založil s bratrem Bernhardem vlastní studio Marte.Marte Architekten v malé vorarlberské obci Weiler. V letech 1999–2005 byl členem Vorarlberského architektonického svazu, od roku 2004 je členem představenstva Vorarlberského institutu architektury, od roku 2005 jeho předsedou. České veřejnosti se naposledy připomněl přednáškou u příležitosti vernisáže výstavy Appearing Sculptural v Galerii současného umění a architektury / Domě umění v Českých Budějovicích v březnu loňského roku. Kancelář Marte.Marte Architekten nedávno přesídlila z Weileru do Feldkirchu. www.marte-marte.com

Rozhovor proběhl v polovině září 2017. Psáno pro ERA21 #05/2017 Městská infrastruktura