Je mezi druhou a třetí hodinou ranní, spolu s ostatními studenty Fakulty umění a architektury TU v Liberci z posledních sil dokončuji semestrální projekt. Zničehonic se rozlétnou dveře ateliéru a do nich vchází „Docent“, v podpaží několik knih, typickým způsobem se uchechtne a štráduje si to přes počítačovou učebnu zpátky do knihovny.

reportáž: dům Krystal po patnácti letech

Železobetonový modulový krystal vetknutý do svahu v Černošicích zvedá obytný prostor do výšky nad střechy sousední zástavby k nerušenému výhledu na údolí Berounky. Ač dům působí na první pohled extravagantně, postupem času přirozeně splynul s téměř lesním charakterem okolní zahrady.

reportáž: vila Hermína po čtrnácti letech

Koncept založený na překopírování úhlu okolního terénu do stejně zešikmených ploch interiéru stavby je dodnes jedinečným experimentem. Automaticky se vkrádá otázka, jak se žije v domě, kde šikminy zaujímají téměř dvě třetiny veškeré podlahové plochy.

Rozhovor Filipa Landy s Arminem a Alexanderem Pedevillovými

Studio Pedevilla Architects, založené v roce 2005 sourozenci Arminem a Alexanderem Pedevillovými v Brunecku, se postupně úspěšně etablovalo v mezinárodním měřítku a získalo řadu významných architektonických cen. V rozhovoru s oběma bratry jsme se pokusili proniknout do způsobu jejich tvorby a také do kulturního a historického kontextu Jižního Tyrolska, díky němuž se kvalita tamní architektury i řemeslného zpracování staveb drží na velmi vysoké úrovni.

Začínám psát editorial a opět – pokolikáté už? – se mi k tématu vynořují osobní vzpomínky. Před jedenácti lety jsem s partou budoucích architektů vyrazil pěšky ze Salcburku na bienále architektury do Benátek. Byl jsem tehdy plný síly a zdolávání alpských hřebenů mi nedělalo problémy. Jde-li člověk pěšky, má spoustu času prožít jednotlivá místa do hloubky a všímat si věcí, které by při rychlejším pohybu nepostřehl. Co to jen bylo, co ve mně – kromě mocného měřítka horských scenerií a vysoké úrovně tamní stavební kultury – zanechalo svůj otisk? 

Duše chataře

Fenomén druhého bydlení – neboli v Česku tolik oblíbené chataření a chalupaření – mi byl až donedávna poměrně vzdálený. V dětství naše rodina žádnou chatu ani chalupu nevlastnila, ponechám-li stranou polorozpadlou boudu na nářadí na zahradě pár kilometrů od mého rodného města. Prázdninové pobyty suplovala babička ze zapadlé vísky uprostřed lesů Českého středohoří a bratranci přijíždějící vždy na několik letních týdnů z Moravy.

Rozhovor Filipa Landy s Radkou Vernerovou, Tomášem Págem a Milanem Jojou

Jednou z nejtragičtějších událostí, která se může přihodit rodičům, je ztráta jejich milovaného dítěte. O dětské smrti se nehovoří snadno, přitom rodiny s vážně nemocnými dětmi často potřebují pomoc, která je v Česku nedostatečná. Změnit se to pokouší projekt dětského hospice Dům pro Julii v Brně. Hovořili jsme s jeho ředitelkou Radkou Vernerovou a autory návrhu z ateliéru Čtyřstěn. 

Recenze novostavby kostela bl. Marie Restituty v Brně-Lesné

Jakoby symbolicky nad Čertovou roklí, nedaleko konečné zastávky šaliny č. 9, se tyčí zvláštní věž s písmeny alfabety FOS/ZOE ve tvaru kříže. V překladu z řečtiny odkazuje sousloví SVĚTLO/ŽIVOT na olověný křížek z 9. století, který stál u cyrilometodějských počátků křesťanství na našem území. Hned vedle zpoza stromů vykoukne duhový kruh pásového okna s nahodilou hrou světélkujících odrazů na betonovém korpusu věže.

Rozhovor Filipa Landy a Hany Lesákové s Lenkou Holcnerovou a Marcem Maiem

S lisabonskou architektkou českého původu a pražským architektem portugalského původu se pokusíme poodhalit krásnou a tajemnou portugalskou architekturu. Připomeneme přírodní a politické dějinné události a jejich současný dopad, navštívíme školy v Portu i v Lisabonu a jejich nejvýraznější osobnosti a nakonec se zamyslíme nad úlohou architektury a postavením profese ve společnosti.

Rozhovor Filipa Landy s Josefem Smutným

Památkově chráněný areál bývalého pivovaru v podkrkonošské obci Rudník začíná ožívat díky poměrně ambiciózním plánům architekta Josefa Smutného. Jeho ateliér ilex design plní roli investora, architekta a správce areálu zároveň. Navazuje na jiné příklady architektů, kteří se rozhodli vložit své finance i energii do záchrany průmyslového dědictví, ať už jde o Pavla a Janu Prouzovy v případě pivovaru v Lobči, anebo Patrika a Andreu Hoffmanovy v případě areálu bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou. V rozhovoru s Josefem Smutným jsme se ptali na jeho motivace a vize, ale například i na negativní zkušenosti s výkonem orgánů památkové péče a s tím spojenými možnostmi financování záchrany a obnovy zchátralého pivovaru.