Rozhodl jsem se postupně zde zveřejnit esej, kterou jsem napsal loni pro potřeby státnic z Dějin a teorie umění a architektury. Všechna citační práva na text jsou vyhrazena.

Filip Landa: FENOMÉN IDENTITA KRAJINY A MĚSTA

1. Prostor, čas a charakter
2. Filozofie versus topografie
2.1 Vizualizace
2.2 Symbolizace
3. Symbióza topografie a symboliky, prostoru a charakteru
4. Krajina dnes
5. Přehled literatury

Intro

Motivem k napsání tohoto eseje se stalo několik faktorů. Při svých toulkách a putování krajinou, při pohybu v různých městech, ať už českých nebo světových, si uvědomuji čím dál více nutnost dobře se orientovat. A nejen to. Nutkavý pocit pochopit významy a smysly, propsané do struktury urbanizované krajiny, mě často zavádí na místa, kam by mě běžný turistický průvodce nezavedl. Téma identity krajiny mne jako rodáka a obyvatele Sudet nenechává chladným již delší dobu. V neposlední řadě moje zapojení do několika univerzitních projektů, z nichž největší je zřejmě chystaný GAČR-projekt s názvem ‚Krajina severních Čech v paradigmatu textového porozumění‘ mi pomáhá utvářet a formulovat otázky, na něž se snažím odpovědět z pozice architekta. „Hovořit dnes o krajině, jejím rázu a jejím působení znamená zejména hovořit o architektuře a urbanismu, protože ty z největší míry určují budoucí charakter naší země“ .
Když byl na začátku semestru vytvořen ateliér zabývající se komplexním řešením města Liberce, sliboval jsem si od něho hlubší pochopení principů fungování organismu města jako celku. Na druhý workshop přijela Ivana Bendová spolu se třemi developery, kteří měli studentům vysvětlit, jak se dnes „dělá urbanismus“. Po prezentaci zběsilých projektů pro Šanghaj, jejichž jediným cílem bylo za co nejkratší dobu uspokojit co nejvíce investorů, následovala diskuze s tehdejším libereckým primátorem. S hrůzou jsem zjistil, že celý ateliér je nasměrován pouze k manažerským a energetickým konceptům, které řešily jedinou otázku: jak do Liberce přinést ekonomické síly, aby se stal soběstačným a konkurenceschopným městem. Slova jako „prostor“, „charakter“ nebo „identita“ nezazněla během workshopu ani jednou. Nebýt přítomnosti urbanisty Jiřího Klokočky, zvrhla by se celá diskuze s primátorem v podnikatelskou konferenci. Zbývala už jen výměna vizitek, ke které následně skutečně došlo. Jistě, socioekonomické aspekty územního plánování jsou velmi důležité, avšak já jsem v tu chvíli pochopil, že současné plánování měst, a to především v České republice, je v krizi. V krizi, která pramení z podcenění identity a existenciální opory člověka skrze architekturu.
Přistupujeme-li k architektuře analyticky, nikdy nepostihneme charakter místa. Existenciální prostor není logicko-matematickým termínem, nýbrž zahrnuje základní vztahy mezi člověkem a jeho prostředím. Člověk se nemůže přátelit s daty, ale pouze s kvalitami. Christian Norberg-Schulz říká: „Místa jakožto kvalitativní totality komplexní povahy nelze popsat pomocí analytických, vědeckých pojmů“ . Stejně jako on před třiceti lety i já považuji za cestu z této krize fenomenologii místa. Jedině, když se naučíme číst v krajině a struktuře města, budeme moci odhalit i kus sebe sama a konečně začít bydlet v tom smyslu, jak ho chápal Heidegger . Konečně se budeme moci cítit doma.

– pokračování příště –

poznámky:

1) CÍLEK, Václav (ed.). Vstoupit do krajiny. O přírodě a paměti středních Čech. Praha: Dokořán, 2004
2) NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci, Praha: Dokořán, 2010, s. 8
3) viz HEIDEGGER, Martin. Bauen Wohnen Denken, in: Vorträge und Aufsätze. Pfullingen 1954