Rozhovor Filipa Landy s Do Janne Vermeulen

Dřevo je materiál minulosti, ale především také budoucnosti. O tom jsme se mohli přesvědčit již před dvěma lety v čísle věnovaném uhlíkově neutrální architektuře (viz ERA21 #02/2022) a každoročně se o tom můžeme přesvědčovat při Salonu dřevostaveb. Na letošní ročník tohoto festivalu dorazila spoluzakladatelka nizozemské architektonické kanceláře Team V Do Janne Vermeulen a my jsme si nenechali ujít příležitost ji vyzpovídat. Rozhovor se logicky točil kolem nedávno dokončené obytné výškové budovy HAUT v Amsterdamu, která se stala jednou z nejvyšších hybridních dřevostaveb na světě.

Jaké jsou podle vás největší výzvy pro města v blízké budoucnosti?

Výzvy jsou obrovské, protože pravděpodobně dojde k dalšímu zahušťování městských struktur – bude přibývat lidí, ale ubývat plochy. Největší otázkou tedy bude, jak žít šťastně a zdravě v hustším městě. Ale jsou tu samozřejmě další technické výzvy, týkající se například zadržování vody, tepelného stresu, emisí uhlíku nebo energie. Většina měst a budov si bude muset vyrábět vlastní energii pomocí solárních panelů nebo větrných elektráren. Další výzvou je mobilita, na kterou se v naší kanceláři hodně zaměřujeme. Budeme tedy čelit velkým a složitým výzvám, ale v konečném důsledku věřím, že pro nás bude svým způsobem i zábavné je řešit.

Přijela jste do Prahy přednášet pro české publikum v rámci festivalu Salon dřevostaveb. Jste v Praze poprvé?

Ano, ještě nikdy jsem tu nebyla.

Můžete nám tedy popsat své dojmy z města, například ve srovnání s vaším domovským Amsterdamem?

To je trochu záludná otázka. Myslím, že to, co dělá Prahu hezkou, je především na první pohled zřejmá viditelnost všech historických vrstev. Na rozdíl od Rotterdamu nebo Londýna působí Praha celistvě. Líbí se mi, jak jsou zde různé vrstvy vzájemně propletené. Co Praze naopak chybí, jsou výškové budovy. Sice jsem z dálky zahlédla oblast Pankráce, ale to je pouze malý perimetr s několika málo výjimkami. Z historického hlediska je samozřejmě i Amsterdam téměř venkovským typem města s nízkou zástavbou, ale po obvodu centra nyní vzniklo několik lokalit, kde se koncentrují výškové stavby. Nizozemsko je také „cihlová země“, Česko na mě naopak působí spíše jako „země plastických fasád“. Mnoho budov je omítnutých nebo obložených přírodním kamenem či keramikou. Všimla jsem si také specifické střešní krajiny. Pro mě je toto srovnání velmi zajímavé.

Vidíte i nějakou podobnost mezi oběma městy?

Kromě bohaté historie obou měst je to přítomnost velké řeky, ačkoli Vltava v Praze je mnohem víc v centru města než Amstel v Amsterdamu. Řeka a kanál tvořily v Amsterdamu až donedávna jasnou hranici, kterou město přeskočilo teprve v posledních letech. Tím se stal sever Amsterdamu v poslední dekádě skutečnou rozvojovou oblastí. 

Přejděme rovnou k tématu výškové budovy HAUT právě v Amsterdamu. Byl to váš první projekt ze dřeva?

Byla to naše první pořádná stavba z masivního dřeva. Již předtím jsem ale v rámci kanceláře MVSA navrhovala například halu a zastřešení hlavního nádraží v Rotterdamu, kde jsme použili masivní dřevěné sloupy a trámy. Celý vnitřek nádražní haly je navíc dřevem obložený.

Mohla byste popsat konstrukční systém budovy HAUT?

Jde o hybridní systém dřeva a betonu. Obvodová nosná konstrukce se skládá z křížem lepených dřevěných (CLT) panelů vyrobených mimo staveniště, což zajistilo nízkou produkci odpadu a rychlou a čistou montáž na místě. Avšak realizovat kompletní dřevostavbu ve vlhkém a větrném Amsterdamu nebylo možné. V důsledku toho jsou základy, suterén a jádro budovy z betonu. Specifikem jsou také hybridní podlahy. Jde o šestnáct centimetrů tlustou dřevěnou konstrukci s asi osmicentimetrovou vrstvou betonu. Odhadujeme, že nad zemí máme přes 70 % dřeva.

Budova HAUT se nachází ve čtvrti Amstelkwartier v blízkosti řeky Amstel. Jak bylo vybráno místo stavby?

Město Amsterdam stále vlastní velké množství pozemků a poskytuje dlouhodobé nájemní smlouvy. Vybraná lokalita se tedy stala novou rozvojovou oblastí pro development v režii města, které nechalo vytvořit urbanistický plán se třemi výškovými budovami v rozích zastavovaného území a mezi nimi pěti- až osmipodlažní objekty. Každý z domů má také svůj stavební program. Jedna z výškových budov slouží jako hotel, u ostatních město určilo, kde bude sociální bydlení a kde byty střední a vyšší třídy. Jednotlivé parcely byly uvedeny na trh jako tzv. rozvojový tendr, kde developer může koupit a rozvíjet pozemek na základě předloženého projektu, který se vyhodnocuje z různých úhlů pohledu. Kdo dosáhne nejlepšího skóre z hlediska kvality urbanistického a architektonického řešení, udržitelnosti a nejvýhodnější finanční nabídky, ten získává právo stavět. My jsme se v tomto případě spojili s nadnárodní inženýrskou společností Arup a rozhodli jsme se předložit návrh nejvyšší hybridní dřevostavby v Nizozemsku. A uspěli jsme.

Předpokládám, že zkušenost s tak velkou stavbou ze dřeva v Nizozemsku ještě nikdo neměl. Proto mě zajímá, jaká byla spolupráce s dodavateli stavby. Co bylo pro stavební firmy největší výzvou? Podstoupili jste nějaká rizika? A jak jste spokojeni s výsledkem?

Myslím, že s výsledkem jsou nakonec všichni spokojeni. Nejsložitější věcí byl ve skutečnosti samotný stavební pozemek. Sice jsme zvítězili v tendru a o parcele jsme toho věděli docela dost, ale zdaleka ne všechno. Jako velmi komplikované se ukázaly být podmínky pro zakládání stavby – ta stojí na násypu hráze, navíc v podzemí vede kabelový kolektor. Nedaleko je také železniční trať s provozem nákladních vlaků, takže jsme se museli vypořádat s vibracemi. Vyřešení všech těchto problémů bylo mnohem těžší, než jsme si na začátku mysleli.

Nejsložitější částí budovy HAUT tedy nebyla její dřevěná část.

Podzemní stavba samozřejmě souvisí i se stavbou nadzemní. Suterén musel být extra silný, aby i dřevostavba nad zemí byla stabilní. V Nizozemsku je běžné, že už ve fázi architektonické studie požádáte dodavatele stavby, aby se stal součástí týmu. Poměrně brzy jsme tak k našemu návrhu přizvali dodavatele, který měl sice zkušenosti s rezidenční výstavbou, ale nikdy předtím nerealizoval dřevostavbu. Nicméně přivedl s sebou německou společnost Brüninghoff, která měla zajistit dřevěnou část jako subdodávku. Po roce spolupráce bylo nakonec rozhodnuto nepokračovat s dosavadním generálním dodavatelem a vytvořit novou kombinaci, kdy byl do jeho pozice povýšen právě dodavatel dřevostavby. Jejich smlouva to umožňovala. Dřevostavba vyžadovala inovativní přístup a jedinečné know-how.

Odkud pocházelo dřevo na stavbu? I jeho původ totiž souvisí s udržitelností a tuším, že v Nizozemsku není moc lesů.

I v Nizozemsku jsou lesy, nicméně dřevo na stavbu budovy HAUT se vozilo z Rakouska. Myslím, že z hlediska udržitelnosti jde o přijatelnou vzdálenost. Dokud nemusíte překonat oceán, můžeme vnímat naše evropské sousedy jako jednu oblast. Materiál šel nejdříve do Německa, kde se nařezaly a připravily podlahové i stěnové dílce. Ty se poté dovezly do Amsterdamu a byly smontovány přímo na místě. Mimochodem, domnívám se, že Česko by bylo skvělé pro stavění ze dřeva.

Z hlediska lesního hospodářství zřejmě ano, ale narážíme na legislativní rámec různých předpisů a norem. Snad se dnes blýská na lepší časy, ale stávající požadavky na požární bezpečnost dřevostaveb v ČR, zejména na odstupové vzdálenosti a nízkou maximální výšku, považuji za neadekvátní a silně omezující. Existují v Nizozemsku také nějaké limity?

My na to jdeme zřejmě jinak. V Nizozemsku máme řadu možností, jak prokázat, že je konstrukce stavby bezpečná, a nemusíme se striktně držet jediného správného řešení. Samozřejmě také pracujeme s normami Nizozemského standardizačního institutu NEN i s evropskými normami, ale ty nám nenařizují, jak přesně máme postupovat a jaké materiály použít. Inženýrským důvtipem a testováním můžeme prokázat, že je budova konstrukčně v pořádku, a certifikace nových výrobků a postupů probíhá skutečně rychle. Tento „performance-based“ přístup má pozitivní vliv na vznik inovativních řešení. V Nizozemsku je dobrá tradice využívání inženýrského testování k získání stavebního povolení, což podporuje princip rovnosti.

Konkrétně v budově HAUT jsme provedli dvojí opatření proti požáru – přidali jsme druhý sprinklerový systém. Stavba by vyhověla předpisům i bez toho, ale pro jistotu jsme do ní další sprinklery instalovali, abychom měli dvojnásobnou jistotu. Přece jen šlo o první hybridní stavbu v tak velkém měřítku a v takové výšce.

Zaujalo mě, že jste do fasády integrovali otvory pro hnízdění ptáků a netopýrů. Tomuto tématu jsme se nedávno věnovali i v našem časopise (viz ERA21 #02/2023). Mohla byste popsat, jak to funguje?

Udělali jsme přesně to, co se očekává od projektů usilujících o certifikát BREEAM. Do projekčního týmu jsme zahrnuli ekology. Ti posoudili, jaké druhy ptáků, netopýrů nebo hmyzu se v okolí stavby vyskytují, a dodali nám seznam požadavků, jak pro ně zajistit příznivé podmínky. Severní fasáda se ukázala jako vhodná pro hnízdění řady ptačích druhů, nejvyšší podlaží například pro sokoly. Do bílých betonových hran jednotlivých podlaží jsme integrovali různě velké otvory, za nimiž se nachází klasická budka, jakou byste si mohli dát na zahradu. HAUT tak vlastně zajišťuje bydlení pro dvě cílové skupiny – pro lidi i pro zvířata.

Momentálně dokonce pracujeme na projektu speciálního „ptačího domu“. Snažíme se vyvinout přírodě blízké řešení budovy s kamerami uvnitř hnízd, abychom mohli později vyhodnotit, zda náš koncept funguje. V rámci tohoto projektu jsme se setkali s odborníky z agentury na ochranu ptactva Vogelbescherming, kteří nám sdělili, že největším problémem ve městech není nedostatek hnízdišť, ale spíše nedostatek ptačí potravy. Musíme tedy do měst dostat více rostlin a tím pádem více hmyzu. Na střeše výše zmíněného ptačího domu je zahrada, která nebude sloužit pro jeho obyvatele, ale pro faunu.

Připravujete nějakou další stavbu ze dřeva?

Ano, několik takových projektů máme na stole. Prakticky v každém aktuálním projektu se snažíme nejprve zjistit, zda lze beton nahradit dřevem. Právě jsme dokončili jednu z největších administrativních budov v Nizozemsku – nové sídlo společnosti DPG Media v rozvíjející se amsterdamské čtvrti Overamstel. Jedná se pravděpodobně o nejrozsáhlejší hybridní dřevostavbu v Evropě s celkovou rozlohou 46 000 m2. Bylo na ni spotřebováno asi 2,5× více dřeva než na HAUT. Navrhovat kancelářský objekt ze dřeva je však jednodušší než v případě rezidenčních budov. Soustředili jsme se zde zejména na udržitelné a zdravé pracovní prostředí s dostatkem denního světla, několika zelenými plochami a variabilním prostorem pro kreativní interakci i soustředěnou práci. Dřevo nejenže snižuje uhlíkovou stopu, ale také prokazatelně přispívá k pocitovému komfortu uživatelů budovy.

Rozhovor proběhl 17. dubna v Praze v rámci Salonu dřevostaveb 2024. Publikováno v ERA21 #03/2024.