Liberec, přeplněné knihkupectví U Fryče, přívětivá atmosféra a lidé připraveni ke vzájemnému naslouchání. Nejlepší podmínky pro veřejnou diskuzi nad úlohou městského architekta. Pozvání Mjölk architektů přijal sekretář České komory architektů Jiří Plos, teoretik a propagátor architektury Adam Gebrian a architekt města Jičín Radek Jiránek. Novinářské výstupy z celého setkání nejsou uspokojivé, a proto si dovolím je doplnit o několik důležitých postřehů.

Celý příspěvek →

Dílo, pravda a krása

Souvislost díla a pravdy si lze uvědomit z teze říkající, že dílo je krásné právě tehdy, je-li pravdivé.

Celý příspěvek →

Svévolně šířit a kopírovat text bez souhlasu autora je zakázáno.

Louis Kahn se ve svém textu pokouší nalézt odpověď na otázky, jakými prostředky lze v architektonickém návrhu co nejlépe vyjádřit lidskou touhu po bytí, jak se přiblížit duši, jak zformovat lidské myšlenky, jak zachytit neměřitelné – pocit a sen. Zkoumá vztah mezi formou a návrhem, jejichž soulad by měl vést k duši věci, měl by ukázat její podstatu vůle k bytí – to, čím chce daná věc být.

Celý příspěvek →

Útvar hlavního architekta

Hlavním problémem účinného rozhodování se jeví absence útvaru hlavního architekta. Politická reprezentace nikdy nehrála roli hybatele, který by přispěl k uvádění akademických diskuzí do praxe. Jediní, kdo dnes mohou částečně zachránit – anebo naopak poškodit tvář města – jsou památkáři. Ti ovšem mají pouze garantovat uváženost řešení a šetrnost zásahů z hlediska historických vztahů, nikoliv brojit proti jakémukoliv architektonickému záměru oživit město. Stejně tak stavební úřad by měl ručit za to, že byl projekt projednán podle práva a kontrolovat formální náležitosti dokumentace, nikoliv její kvalitativní obsah. Těžko totiž můžeme předpokládat, že úředník na stavebním úřadě je schopen kontrolovat třeba statické výpočty. Místo toho se topíme ve vlastnoručně vytvořeném systému, kde nikdo pořádně nezná svoje kompetence a slyšet je názor jen toho, kdo mluví více nahlas.

Celý příspěvek →

V posledních letech jsme mohli být v Liberci svědky nelítostného souboje mezi třemi subjekty, z nichž minimálně jeden byl již předem diskvalifikován. Kdo dřív přijde, ten dřív mele, a tak měl vítěze určit závod, v němž bylo od začátku zřejmé, že podle pravidel fair play se rozhodně nepoběží. O tom, kdo kudy kam běžel, se můžeme dnes už jenom dohadovat – asi jako ve všech kauzách mediálně servírovaných tak, aby se řádový občan dozvěděl prakticky všechno kromě pravdy. Jisté však je, že obchodní galerie Plaza na Šaldově náměstí už stojí (a je poloprázdná), že v dolním centru je už pár let otevřeno menší středisko Delta (a je hnusné), a že hned naproti už pár měsíců funguje polovina centra Forum, jehož druhá polovina stihla nejdříve vytlačit legendární obchodní dům Ještěd a pak svou přemrštěnou proporcí postupně zakrýt i jedinečný pohled na samotný ještědský vysílač a Jizerské hory.

Celý příspěvek →