Dílo, pravda a krása

Souvislost díla a pravdy si lze uvědomit z teze říkající, že dílo je krásné právě tehdy, je-li pravdivé.

Celý příspěvek →

Svévolně šířit a kopírovat text bez souhlasu autora je zakázáno.

Louis Kahn se ve svém textu pokouší nalézt odpověď na otázky, jakými prostředky lze v architektonickém návrhu co nejlépe vyjádřit lidskou touhu po bytí, jak se přiblížit duši, jak zformovat lidské myšlenky, jak zachytit neměřitelné – pocit a sen. Zkoumá vztah mezi formou a návrhem, jejichž soulad by měl vést k duši věci, měl by ukázat její podstatu vůle k bytí – to, čím chce daná věc být.

Celý příspěvek →

Útvar hlavního architekta

Hlavním problémem účinného rozhodování se jeví absence útvaru hlavního architekta. Politická reprezentace nikdy nehrála roli hybatele, který by přispěl k uvádění akademických diskuzí do praxe. Jediní, kdo dnes mohou částečně zachránit – anebo naopak poškodit tvář města – jsou památkáři. Ti ovšem mají pouze garantovat uváženost řešení a šetrnost zásahů z hlediska historických vztahů, nikoliv brojit proti jakémukoliv architektonickému záměru oživit město. Stejně tak stavební úřad by měl ručit za to, že byl projekt projednán podle práva a kontrolovat formální náležitosti dokumentace, nikoliv její kvalitativní obsah. Těžko totiž můžeme předpokládat, že úředník na stavebním úřadě je schopen kontrolovat třeba statické výpočty. Místo toho se topíme ve vlastnoručně vytvořeném systému, kde nikdo pořádně nezná svoje kompetence a slyšet je názor jen toho, kdo mluví více nahlas.

Celý příspěvek →

V posledních letech jsme mohli být v Liberci svědky nelítostného souboje mezi třemi subjekty, z nichž minimálně jeden byl již předem diskvalifikován. Kdo dřív přijde, ten dřív mele, a tak měl vítěze určit závod, v němž bylo od začátku zřejmé, že podle pravidel fair play se rozhodně nepoběží. O tom, kdo kudy kam běžel, se můžeme dnes už jenom dohadovat – asi jako ve všech kauzách mediálně servírovaných tak, aby se řádový občan dozvěděl prakticky všechno kromě pravdy. Jisté však je, že obchodní galerie Plaza na Šaldově náměstí už stojí (a je poloprázdná), že v dolním centru je už pár let otevřeno menší středisko Delta (a je hnusné), a že hned naproti už pár měsíců funguje polovina centra Forum, jehož druhá polovina stihla nejdříve vytlačit legendární obchodní dům Ještěd a pak svou přemrštěnou proporcí postupně zakrýt i jedinečný pohled na samotný ještědský vysílač a Jizerské hory.

Celý příspěvek →

15.4. 2010 proběhla v liberecké galerii U Rytíře vernisáž výstavy s názvem Už nejdu do Ještědu¹. Týž den byla v pražském centru současného umění DOX otevřena výstava o celoživotním díle Jana Kaplického². Spolu s uvedením filmu Oko nad Prahou³ do českých kin tu máme ve dvou dnech hned tři významné počiny, které ani ne tak reflektují stav současné architektury, jako spíše nastavují zrcadlo české společnosti. Přestože jsou obě výstavy skvělé, pohled do onoho pomyslného zrcadla už tolik příjemný není. Působí dokonce bolest, zapříčiňuje chaos. Knihovna na Letné sice neměla mít cortenovou fasádu jako obchodní dům Ještěd, přesto mají oba projekty cosi společného. A možná je toho více, než se zdá…

O národní knihovně jsem již napsal dost. Zkusme se podívat z širšího úhlu ještě do zrcadla libereckého problému. Protože jedině na svém blogu mám prostor takřka neomezený, mohou se jeho čtenáři začíst do nejdelší možné verze článku. Bude na pokračování, protože by to jinak asi nikdo nečetl…

Celý příspěvek →

Kamarád, 21. století:
„Chtel jsem jen rict, ze kdyz proste mam urcitou castku a vim, ze za to sotva zaplatim material a zedniky, tak na architekta proste nezbyde, ale barak stat bude. Jinak teorie architektury je jiste nutna, pokud tim minime teorii jak to delat. Tuhle teorii (hrani se slovy apod.) moc nechapu.“

– To mi připomnělo opět jednu legendární pražskou přednášku Petra Rezka s názvem Teorie versus architekt. Doc. Rezek zde prezentoval názor, že postoje a texty, které dnes formulují architekti, jsou v podstatě vyžádány jejich klienty a obecenstvem. Umělecká scéna se přitom dostala do takového předstihu, že už jí konzumenti nejsou schopni rozumět. Podle Rezka je taková situace obdobou potřebnosti renesančních traktátů. Upozornil ovšem na jinou „teorii“ – teorii, která se drží při zemi, a kterou lze mapovat jako půdorys chápání klientů, stavebníků.

„Na otázku, proč je tato čára rovná, odpoví současný student architektury: protože tam jsou garáže.“ Rezek se následně řečnicky ptá: „Jaké traktáty o architektuře nebo jaké antologie četl kandidát, který podal tuto odpověď? Na jaké teorii postaví tento student svou budoucí činnost?“

V tomto případě nejde o teorii, ale o mnohem elementárnější věci, což docent následně dokládá na obrazu Teo van Doesburga Kráva. Avantgardní obraz se postupně čím dál více abstrahuje, až se ztrácí v nerozluštitelných linkách a tvarech. A Petr Rezek končí slovy: „Úkolem architekta je přesvědčit klienta, že vemeno se neztratilo. A to je ta přízemní teorie, kterou my u nás na liberecké fakultě vyučujeme. Samozřejmě bezúspěšně. Bezúspěšně!!!“

Nastolme si tedy otázku: je účelem architektonické teorie v první řadě přesvědčit klienta, že VEMENO SE NEZTRATILO?

Celý příspěvek →