Milé děti, milí mladí, milí staří, milí leví, milí praví, milí zlatí středoví.

Podívejme se na klip „Přemluv bábu“ ještě jednou.

Jak známo, (a jak již postopadesátédruhé marně! vysvětluji) – nevyděsil mne ani neexistující obsah klipu, ani jeho forma, ani rychlost jeho šíření, ani jeho účinnost, ani jeho neúčinnost.

Vyděsilo mne něco zcela jiného. Vyděsilo mne zjištění, že většině mých přátel chybí kritické myšlení a nejsou sto rozluštit, co propagací videa na internetu sami ze sebe odkrývají.

V celém trapném spotu vlastně vůbec nejde o nějaký spor mezi levicí a pravicí. Ty jsou od dob Zemanovo-Klausovské „opo-smlouvy“ stejnak propojeny jednou mafií a jen tu a tam na nás hrají divadlo, aby odvedly naši pozornost od důležitějších problémů.

Nejde zde ani tak o generační spor. Ten je tu odjakživa – jen arogance mládí dostává v kontextu s dobou a díky snadno vyvoditelným důvodům více extrémní obrysy.

Zajímalo by mne, zda režisér Petr Zelenka dospěl ve svých mystifikacích tak daleko, že je schopen pomocí jednoho videa nastavit nepříjemné zrcadlo celému sociálnímu klimatu u nás, anebo jeho cíle byly skutečně tak primitivní, jak sám uvádí. Ať tak či onak, celá komedie či tragédie videa nespočívá v mozaice několika „vtípků“, z nichž je složeno.

            Tragikomičnost videa spočívá v tom, že bojuje proti naprosto totožným principům, které samo následně uplatňuje a zneužívá. A především pak v tom, že na to většina mých přátel skočila a na hru přistoupila.

Že nechápete? Pak se staňme na chvíli psychology a vysvětleme si to na konkrétním příkladu:

Podle  mě není největší urážkou v celém videu nemravný obrázek na zdi při vyslovení jména Milana Kundery (ten bude mít maximálně o důvod víc distancovat se od svého národa).

Za největší podpásovku v klipu považuji zmínku o selektivní paměti u starých lidí, navíc ilustrovanou obrázkem s malým mozkem.

Možná vás to, milí přátelé, překvapí, ale selektivní vnímání není záležitostí pouze vašich babiček a dědů. Selektivní vnímání máte i vy sami. Ano, i ve vašem mozku probíhá proces, při němž dochází ke třídění informací podle hodnot se zřetelem na momentální situaci.

Je prokázanou skutečností, že pokud se určitým způsobem naladíte, vnímáte jiný segment reality než obvykle. Například pokud jdete do lesa naladěni jako houbaři, uvidíte více hub, než když tam půjdete v naladění myslivce. Pokud se projdete městem a nejste feťákem, patrně si nevšimnete ani jednoho dealera. Feťák či policista z protidrogového jich naproti tomu zaregistruje hned několik.

Selektivní myšlení je zkrátka obecný psychologický fenomén a žádný člověk nevnímá všechny vnější podněty se stejnou intenzitou.

Co se týče paměti, pak je logické, že člověk se čtyřnásobným počtem zážitků musí vyselektovat do podvědomí čtyřnásobné množství informací než člověk čtyřikrát mladší.

Kromě selektivní paměti je však dalším, a z hlediska MANIPULACE mnohem nebezpečnějším případem selektivního myšlení tzv. „wishful thinking“. Při něm přijímáme a interpretujeme události a informace tak, jak bychom chtěli, aby vypadaly a ne jakými skutečně jsou. Takové vnímání je vlastní především lidem s nižším intelektem, kterým pak uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, takže jsou schopni rozlišovat pouze jednoduchá, většinou protipólná schémata.  Lidově se tomu říká černobílé myšlení.

Toto myšlení může být projevem jednak nedostatečného intelektu, ale též NEZRALÉHO intelektu. A nezralý intelekt se projevuje kdy? Ano, správně! – v MLÁDÍ, především v pubertě. Pokud se podobná věc projevuje ve zvýšené míře i ve vyšším věku, pak hovoříme o „zastydlé pubertě“.

Milé děti!

Asi vám nemusím vysvětlovat, že naprosto stejným, a to dosti extrémním principem selekce disponuje i video „Přemluv bábu!“

Vybírá si jen ty informace, které se mu „hodí do krámu“, záměrně zjednodušuje a generalizuje, nedává žádný prostor k protiargumentaci, manipuluje. Chybí zde dokonce presumpce vzájemného naslouchání – předpokládá, že komunikace s prarodiči je nepřípustná a mělo by se rovnou přistoupit k vyděračskému ataku. Prezentuje informace způsobem, který říká: je to jasný jako facka, levice je černá, pravice je bílá a ty ji musíš volit, protože jinak nejsi mladý ani perspektivní.

Nezazlívám videu tuto zjednodušenost – ona je zcela jistě záměrná. S podobnými principy pracuje jakákoliv reklama, ba dokonce jakákoliv volební kampaň, která mnohdy kvalitou ani nedosahuje marketingových lákadel některých firem. Hlas voličů si lze asi opravdu koupit buřtem,  pivem či videoklipem s Mádlem. A to je to, co mě zarazilo – jak černobílé je vnímání některých mých přátel, kteří mi většinou nebyli schopni podat pádný argument proti volbě levice.

P.S: Nejsem levicový volič. Je známo, že lidský mozek je rozdělen na dvě poloviny – levou a pravou hemisféru. Levá hemisféra je sídlem analytického, racionálního myšlení, logiky a zdůvodnění. Pravá hemisféra naopak pracuje více s emocemi, pocity a selekcí. Jsem tedy zděšen ještě víc, protože i v našem mozku má z hlediska argumentace ta proklatá levice zase navrch…