Architektura je zázrak. Trvalý a opakující se zázrak. Je to tvůrčí akt – kterým se rodí tvar v celé jeho celostnosti, kterým se v celostnosti utváří bytí a svět. Důsledně myšleno je každý z nás sám za sebe prvotně architektem, protože utváří své bytí. Vývojem se tento pojem přimkl k profesi, která s takto utvářeným světem nejúže souvisí; architekt je ten, kdo spolu se mnou jako profesionál spoluutváří můj svět, spoluformuje moje bytí. Ale to je obrovská osobní i profesní odpovědnost. Ostatně ta souvislost s tvarem, utvářením, formováním – ta se stala obecně sdíleným základem užívání pojmu architekt a architektura. V různých kontextech je jím vždy označen někdo, kdo hledá tvar či cosi utváří pro ostatní – kdo hledá a navrhuje řešení.

Jiří Plos, v rozhovoru ZDE