Svévolně šířit a kopírovat tento text bez souhlasu autora je zakázáno.
Pierre Francastel ve svém díle Figura a místo vytváří vlastní metodologii četby figurativního umění v období italského quattrocenta a s pojmy figura a místo nakládá poněkud jinak, než bylo předtím zvykem.
Celý příspěvek
Jsi pravý student architektury, když…
Celý příspěvek
Smůla být v dnešní době brutálnou sfíní. Riziko nakázy prasečí chřipkou je o to vyšší…
Potlesk je k umlčení a pískot na pochvalu,
namísto přesvědčení jen pití píva z žalu…
Více než před měsícem, když jsem se chystal z Londýna na dovolenou, přišel do mého bytu v Battersea jeden můj přítel a zastihl mě, jak balím kufry. „Vypadá to, že odjíždíš na cesty,“ řekl. „Kampak máš namířeno?“ S řemenem mezi zuby jsem odvětil: „Do Battersea.“ „Jestli to má být vtip,“ řekl, „tak jsem ho nepochopil.“ „Jedu do Battersea,“ opakoval jsem, „do Battersea přes Paříž, Belfort, Heidelberg a Frankfurt. To, co jsem řekl, nebyl vtip. Byla to docela prostá pravda.
Ideje, které určují podstatu a život člověka, jsou v něm tajemným způsobem dány. Když odroste dětství, počnou v něm klíčit. Zmocní-li se ho mladistvé nadšení pro vše pravdivé a dobré, rozkvetou a nasadí plody. Ve vývinu, který pak prožíváme, jedná se vlastně jen o to, kolik z toho, co náš životní strom zjara na plodech nasadil, na něm zůstane.
Suma sumárum „nepodstatných proč“, abyste měli klidné spaní a nekousalo vás šaškovo bychblití, do jehož četby vás nikdo nenutí. Berte to jako moje oficiální stanovisko.
