SEFO jako precedent?

V posledních týdnech jsme mohli sledovat kauzu odvolání ředitelů Národní galerie Praha (NG) Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc (MUO) Michala Soukupa, která nakonec vyvrcholila rezignací ministra kultury Antonína Staňka. Oficiálně zveřejněné důvody, které si vynutily okamžité odvolání obou ředitelů těsně před Velikonocemi – ještě před uzavřením účelově působících auditů – nejsou moc přesvědčivé.

Není zde prostor zabíhat do podrobností obou případů, zájemce si může detaily přečíst v mnohých mediálních výstupech i v oficiálních vyjádřeních dotčených institucí, opačná stanoviska pak v tiskových zprávách ministerstva kultury. Celá kauza ale naznačuje, že problémy ve vedení galerií jsou způsobeny zejména nedostatky ve fungování ministerstva. Stačí připomenout jiné kroky (ex)ministra Staňka, kterými si proti sobě poštval téměř celou kulturní obec, jako např. neudělení ceny ministerstva kultury významnému filmaři Evaldu Schormovi a následnou rezignaci odborné poroty nebo podpora návrhu komunistických poslanců, aby státní vyznamenání obdržel normalizační básník Karel Sýs. Oblibu u komunistů si ministr bezpochyby také získal protiústavní podporou zdanění náhrad za církevní restituce či „křtem/nekřtem“ poblouzněné knihy Miroslava Grebeníčka. Svou nekompetentnost Staněk opakovaně projevil ve zmatených vyjádřeních pro tisk, kdy si ani nepamatoval, kolik procent ze státního rozpočtu jeho rezort dostává. Nakonec vše korunoval vyjádřením, že se konečně někdo postavil elitám (naposledy se v podobném duchu proti kulturním elitám vymezoval Milouš Jakeš v legendárním projevu na Červeném Hrádku). Připočtěme ke všemu fakt, že Jiřího Fajta nemá v oblibě prezident Zeman, jenž má na chování ministra kultury zřejmě velký vliv.

Nechci se však ani zastávat jednání šéfa Národní galerie, zejména hodnotit etickou rovinu hledání alternativních cest k jeho vyšším honorářům. Ostatně Fajt se nikdy netajil tím, že je z předchozího působení v Německu zvyklý na zcela jiné platové podmínky než jaké mu určují tuzemské resortní tabulky. Spekulativní otázkou ovšem je, zda odvolání ředitele NG nemělo svou mediální přitažlivostí zastřít odvolání druhého ředitele MUO. Neznám olomoucké prostředí detailně, přesto si dovolím zrekapitulovat, co tomu předcházelo. Všechny výtky ministerstva kultury se totiž točí kolem projektu Středoevropského fóra Olomouc (SEFO). Jak vyplývá z vágně formulovaného zdůvodnění[1] Soukupova odvolání, jsou mu vytýkány problémy z doby, kdy ještě ani nebyl ředitelem MUO.

Abychom pochopili celou anabázi, museli bychom jít o více než dvacet let zpátky, kdy muzeu šéfoval Soukupův předchůdce Pavel Zatloukal. Ten se již v roce 1995 zasloužil o vypsání architektonické soutěže na úpravu olomouckého Horního náměstí, v níž zvítězil tým HŠH včetně Jana Šépky, autora návrhu budovy SEFO. Stejný tým následně vyhrál soutěž na rekonstrukci přemyslovského hradu pro Arcidiecézní muzeum Olomouc. V obou případech jde o velmi kvalitní a oceňované architektonické počiny. Když se v roce 2009 nepodařilo řediteli Zatloukalovi vypsat regulérní soutěž na SEFO, oslovil architekta, který se v Olomouci prosadil v předchozích soutěžích a s nímž měl mimořádně dobré zkušenosti. Ve světě jde o poměrně běžný postup (např. galerie Tate modern v Londýně a spolupráce se studiem Herzog & de Meuron). Nutno podotknout, že projekt byl přímo Šépkovi zadán se souhlasem ministerstva kultury.

Po dokončení úprav Horního náměstí v Olomouci vzplála rozepře týkající se designu osvětlení, což v roce 2014 vyvrcholilo výměnou lamp a následným soudním sporem magistrátu s autorem původního řešení Janem Šépkou. Olomoucká radnice vedená sociální demokracií v tomto ohledu nikdy nerespektovala výsledky architektonické soutěže ani odborné názory. Dodejme, že Antonín Staněk byl od roku 2010 městským zastupitelem a v letech 2014–2018 vedl statutární město Olomouc coby primátor. Za celé toto období navíc olomoucký magistrát nevypsal ani jednu architektonickou soutěž.

V nové roli ministra kultury však Staněk začal úporně trvat na soutěži pro budovu SEFO. Rozběhla se další diskuze o jejím smyslu ve chvíli, kdy byly do projektu investovány nemalé peníze, čas i energie, na základě Šépkova návrhu byla schválena změna regulačního plánu, byly vykoupeny potřebné pozemky a MUO podepsalo smlouvu s generálním projektantem. Kauza se měla zřejmě vyjasnit na veřejné debatě pořádané MK ČR 18. 3. ve Veletržním paláci[2], ta však napětí mezi ministrem a MUO ještě eskalovala. Současný ředitel Michal Soukup na ni nebyl údajně pozván, a když se v závěru hlásil o slovo, nebylo mu umožněno reagovat. MK ČR poté vydalo nevídanou tiskovou zprávu, kde zcela dezinterpretovalo závěry konference a k potvrzení svého stanoviska zneužilo i některé osobnosti v panelu.[3] Mohly si za to ale samy: architektka Eva Jiřičná se na předtočeném videu vyjadřovala k problematice, o níž evidentně nic nevěděla, přičemž o pár týdnů později podepisovala petici za Staňkovo odvolání. Ironií osudu pak je, že projekt SEFA nepodpořil a svého kolegy Soukupa se nezastal ani Jiří Fajt (sic!).

Další události na sebe nenechaly dlouho čekat. Otevřenými dopisy reagovali na tiskové prohlášení ministerstva architekt Tomáš Zdvihal[4] a profesor Rostislav Švácha[5], který upozornil na fakt, že státní instituce vstoupila do veřejného prostoru s kritikou konkrétního architektonického návrhu, což od roku 1989 nemá obdoby. Poměrně diplomatické stanovisko ke vzniklé situaci vydala ČKA.[6] Ředitele Soukupa se zastali zaměstnanci MUO a následně i Rada galerií ČR. Ještě větší tlak byl na ministra kultury vytvořen kvůli odvolání Jiřího Fajta a není proto divu, že mu jeho domovská strana nakonec doporučila rezignovat.

V celé kauze vidím dvě klíčová ponaučení, která z ní plynou. Zaprvé jde o problém kontinuity rozhodování. Při čtyřletém volebním období a ještě častější fluktuaci ministrů není nikdy jasné, které projekty budou mít nadále podporu a které ne. Za druhé jde o neproduktivitu našeho státu. První architektonická studie na SEFO je datována rokem 2009. Zdá se, že o deset let později stojíme opět v bodě nula, proluka zůstává prolukou a vůbec není jasné, zda a jak bude celý projekt pokračovat.

Tento komentář vzniká ve chvíli, kdy ještě nevíme, zda bude Staněk nakonec odvolán, protože prezident ČR jeho demisi dle očekávání nepřijal, případně kdo bude příštím ministrem kultury. V lednovém usnesení uvolnila Vláda ČR téměř 8 miliard korun na stavební projekty kulturních institucí. Za posledních 25 let přitom příspěvkové organizace MK ČR vypsaly pouhých šest architektonických soutěží, přičemž jen čtyři z nich se týkaly novostavby nebo rekonstrukce domu.

Má-li se tedy kauza SEFO stát precedentem pro všechny následující stavební zakázky, a bude-li MK ČR prosazovat na všechny své budoucí realizace architektonické soutěže, je možné ono úsilí vložené do olomouckého projektu obětovat, ačkoli vypovězení smluv a vypořádání autorských práv bude složitý právnický oříšek. Jen se obávám, že za snahou ministra Staňka prosadit soutěž na SEFO za každou cenu byly úplně jiné cíle.

[1] https://www.mkcr.cz/novinky-a-media/souhrn-faktu-a-pravnich-duvodu-ktere-vedly-dne-18-4-2019-k-odvolani-gr-narodni-galerie-praha-a-muzea-umeni-olomouc-4-cs3270.html

[2] Středoevropské fórum Olomouc & Legitimita architektonických soutěží na veřejnoprávní budovy v historickém prostoru města, záznam dostupný z: https://youtu.be/x6n0Opx75rE

[3] Dostupné z: https://www.mkcr.cz/novinky-a-media/olomouc-si-zaslouzi-v-architekture-to-nejlepsi-a-nejlepsi-muze-vzniknout-jen-v-otevrene-soutezi-4-cs3199.html

[4]Dostupné z:  https://www.archiweb.cz/n/domaci/otevreny-dopis-ministru-kultury-antoninu-stankovi-ke-kauze-stredoevropske-forum-sefo-v-olomouci

[5] Dostupné z: https://www.archiweb.cz/n/domaci/ministerstvo-kultury-ceske-republiky-se-stalo-kritikem-architektury

[6] Dostupné z: https://www.cka.cz/cs/svet-architektury/novinky/vyjadreni-CKA-k-sefo

Ve zkrácené verzi vyšlo v časopisu ERA21, 30. 5. 2019

 

Příspěvek byl publikován v rubrice architektura a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Komentáře nejsou povoleny.