Předchozí díl
1. Prostor, čas a charakter
V knize Genius loci je pojem existenciálního prostoru rozčleněn do dvou komplementárních termínů „prostor“ a „charakter“. Zatímco prostor označuje trojrozměrnou organizaci prvků, které vytvářejí místo, charakter označuje celkovou atmosféru, která je nejobecnější vlastností každého místa. Důležité je pochopit, jaké psychické funkce těmto pojmům odpovídají. Prostoru odpovídá orientace, charakteru odpovídá identifikace. Významuplně bydlet – patřit nějakému místu – znamená tedy především orientovat se v prostoru a identifikovat se s jeho charakterem. Moderní společnost se soustřeďuje pouze na praktické funkce, zatímco orientace a identifikace je ponechána náhodě, není záměrně pěstována. Výsledkem je pocit odcizení. Osobní identita člověka předpokládá identitu místa. Identifikace znamená: někam patřím. Naopak orientace znamená: něco mohu udělat. Neorientovat se znamená být ztracen, což je jasný protiklad pocitu bezpečí, jímž se vyznačuje bydlení.
Celý příspěvek →