Fenomén identita krajiny a města V

2.2 Symbolizace

Jak jsme se již zmínili v případě Nizozemska – tam, kde jsou dané podmínky příznivé, se nejvýznamnějším prostředkem konkretizace místa stává vizualizace. Kde příroda nabízí méně, je nutno přistoupit k doplnění anebo symbolizaci.[1] Člověk potřebuje symboly reprezentující životní situace, neboť základní touhou člověka je vnímat krajinu jako významuplnou.

Celý příspěvek

Fenomén identita krajiny a města IV

předchozí díl

2.1 Vizualizace

Ve vizualizaci se projevuje vnější vztah mezi formou města a jeho obklopující krajinou. Člověk chce zpřesnit své pochopení přírody. „Aby toho dosáhl, staví to, co uviděl. Tam, kde příroda nabízí ohraničený prostor, staví uzavřené místo; kde se příroda zdá být vztažena k centru, buduje mal; kde příroda naznačuje směr, tam zřizuje cestu“[1] Vizualizace ve Valenově pojetí zhruba koresponduje s utilitaristicko-pasivní a geomorfně-odpovídající kategorií.

Celý příspěvek

Fenomén identita krajiny a města III

předchozí díl

2. Filozofie versus topografie

Z uvedeného etymologického rozboru vyplývá, že sídlo nejenže ohraničuje nebo vymezuje cosi fyzického. Sídlo je především shluk, který shromažďuje významy. Jak píše opět Norberg-Schulz: „Umělými součástmi prostředí jsou především sídla různých měřítek, od domů a usedlostí po vesnice a města, dále pak cesty, které tato sídla spojují a různé prvky, jež přírodu proměňují v ‚kulturní krajinu.‘ Jestliže se sídla organicky vážou ke svému prostředí, slouží jako ohniska, v nichž je charakter prostředí zhuštěn a vysvětlen.“[1]

Celý příspěvek

Fenomén identita krajiny a města II

Předchozí díl

1. Prostor, čas a charakter

V knize Genius loci je pojem existenciálního prostoru rozčleněn do dvou komplementárních termínů „prostor“ a „charakter“. Zatímco prostor označuje trojrozměrnou organizaci prvků, které vytvářejí místo, charakter označuje celkovou atmosféru, která je nejobecnější vlastností každého místa. Důležité je pochopit, jaké psychické funkce těmto pojmům odpovídají. Prostoru odpovídá orientace, charakteru odpovídá identifikace. Významuplně bydlet – patřit nějakému místu – znamená tedy především orientovat se v prostoru a identifikovat se s jeho charakterem. Moderní společnost se soustřeďuje pouze na praktické funkce, zatímco orientace a identifikace je ponechána náhodě, není záměrně pěstována. Výsledkem je pocit odcizení. Osobní identita člověka předpokládá identitu místa. Identifikace znamená: někam patřím. Naopak orientace znamená: něco mohu udělat. Neorientovat se znamená být ztracen, což je jasný protiklad pocitu bezpečí, jímž se vyznačuje bydlení.

Celý příspěvek

Fenomén identita krajiny a města I

Rozhodl jsem se postupně zde zveřejnit esej, kterou jsem napsal loni pro potřeby státnic z Dějin a teorie umění a architektury. Všechna citační práva na text jsou vyhrazena.

Filip Landa: FENOMÉN IDENTITA KRAJINY A MĚSTA

1. Prostor, čas a charakter
2. Filozofie versus topografie
2.1 Vizualizace
2.2 Symbolizace
3. Symbióza topografie a symboliky, prostoru a charakteru
4. Krajina dnes
5. Přehled literatury

Celý příspěvek

Pár poznámek k radě architektů

Smysluplnost či zbytečnost nově zřízené Rady architektů města Liberec už byla probírána z mnoha úhlů pohledu, zazněly různé názory a argumenty pro i proti. Pojďme s některými názory polemizovat a rozšířit celou problematiku ještě o několik poznámek.

Význam Rady architektů v Liberci bude jistě možné posuzovat až postupem času, podle jejích doporučení a podle toho, jak s těmito doporučeními naloží představitelé města. Mezi architekty však převládá názor, že práce Rady architektů nebude generovat absolutně žádný vliv na tvář města, stejně jako jej dosud negenerovala práce dvou architektů, kteří jsou na magistrátu již několik let zaměstnáni.

Celý příspěvek

Co jest architektura III

Architektura je zázrak. Trvalý a opakující se zázrak. Je to tvůrčí akt – kterým se rodí tvar v celé jeho celostnosti, kterým se v celostnosti utváří bytí a svět. Důsledně myšleno je každý z nás sám za sebe prvotně architektem, protože utváří své bytí. Vývojem se tento pojem přimkl k profesi, která s takto utvářeným světem nejúže souvisí; architekt je ten, kdo spolu se mnou jako profesionál spoluutváří můj svět, spoluformuje moje bytí. Ale to je obrovská osobní i profesní odpovědnost. Ostatně ta souvislost s tvarem, utvářením, formováním – ta se stala obecně sdíleným základem užívání pojmu architekt a architektura. V různých kontextech je jím vždy označen někdo, kdo hledá tvar či cosi utváří pro ostatní – kdo hledá a navrhuje řešení.

Jiří Plos, v rozhovoru ZDE

MF Dnes: Vypukla válka architektů

Pro úplnost objektivity uvádíme veškerá vyjádření včetně původních gramatických a stylistických chyb.

Vypukla válka architektů. Hurá!

Glosa | Svár libereckých stavitelů může být kupodivu ku prospěchu věci
Jan Stránský | Regionální mutace| Mladá fronta DNES – liberecký kraj

Nevídaná „válka“ architektů vypukla v Liberci. Na jedné straně barikády se lesknou smělá čela mladých architektů a teoretiků, proti nim, vyzbrojen veškerou svou odbornou autoritou, vypíná bojovně hruď zdejší architektonická hvězda – Radim Kousal.

Oč jde? Pod patronátem liberecké univerzity vznikla obsáhlá publikace, která se zabývá proměnami středu krajského města.

Celý příspěvek

Periférie

Rozhovor Tomáše Votočka s Filipem Landou pro Offcity.cz

Filip Landa obhájil v únoru 2012 diplomovou práci na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Předtím se pohyboval napříč kontinenty, zúčastnil se workshopů v Benátkách, Delftu, Gentu, stihnul pracovní stáž v San Franciscu a Haagu. Publikoval články v časopise Era21, podílel se na vzniku publikace Střed Liberce v proměnách staletí.

Celý příspěvek

Karel Hubáček: architekt, který se raději díval, než mluvil

Architekt Karel Hubáček se narodil 23. února 1924 v Praze. Záhy po dokončení středoškolského studia na gymnáziu byl totálně nasazen v Berlíně. Po druhé světové válce vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (1945-49). K jeho učitelům patřili Oldřich Starý, Josef Kittrich, Karel Honzík, Antonín Černý či Antonín Ausobský. Architekturu dokončil za pouhých sedm semestrů místo obvyklých pěti let. Po absolutoriu ČVUT ho osud zavál do Liberce, kde zahájil svou práci ve Stavoprojektu. „Prostě v něm bylo zrovna volné místo,“ řekl Karel Hubáček před lety v Reflexu.

Celý příspěvek